 |
| |
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Title:Nejmilejší Roland
Subject:OTHER LITERATURES
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Nejmilejší Roland
Tak ja ti povím starej pohádkovej pøíbìh a neøíkej mi pak, ze jsem morbidní, vis..to ne ja, to život to tak zaonaèil..možná se ten pøíbìh udál trochu jinak..tak poslouchej..jo ještì jedna malá poznámka, možná ti taky nebude jasný, proè se vlastnì ta pohádka jmenuje nejmilejší Roland, když je to postava jen vedlejší a ještì ke všemu morálnì nepevná..no nevím, pøitom ta dívenka nemá jméno..ani ovèák..
No však poslyš žila byla žena, o které bylo známo, že je èarodìjnicí, a ne snad ledasjakou, jak vyplyne z dìje..ta žena mìla dvì dcery, jak už to bývá v pohádkách jednu vlastní, zlou a ošklivou a jednu nevlastní, hodnou a krásnou…a ta zla tu hodnou nemìla rada, a když ona nebohá si vedená svojí neutuchající pílí..nebo dobøí lidé jsou pilní a pracovití..tak ona hodná dívka si vyšila krásnou zástìru a k její smùle se ta zástìra zalíbila její zlé sestøe a ta naøíkala pøed svou matkou, taky duší nešlechetnou, že tu zástìru musí mít...
Zde se zcela ukázala zlotøilost obou žen, nebo pouhá krádež zástìry se jim nezdála dostateènì dobrým trestem za krasu a pili nebohého dìvèátka a dohodly se na smrtelném úkladu..sestry spolu spaly a tu macecha svou vlastní dcerku navedla ke zlému èinu , aby se v noci od sestry až budou spát dosti odtáhla a matka pak dceru nevlastní pøed ní ležící zabije...
Však mohla už zde ta neveselá pøíhoda skoèit, ale jak si zahrávají s námi náhody, zahrála si i s tìmi ženami, nebo nebožaèka uslyšela, co jí ty dvì chystají a veèer byla pøipravena a místo se sestrou si vymìnila..když tedy s v tiché temnotì se pøiblížila staøena se sekyrou v ruce, rukou nahmatala dívèí tìlo a pak sekerou hlavu usekla.. nic netušíc prolila krev svého jediného dítìte...
Dívka byla sice zachránìna, ale vìdìla, že nemùže otálet a zùstat v domì..vybìhal tedy ven a bìžela za svým milým Rolandem a vše mu vypovìdìla, že však se musejí hned vydat na cestu, nebo až matka ráno zjistí, co se stalo, urèitì ji zabije..Roland však zachoval chladnou hlavu a øekl, že útìk je sice namístì, ale že nemají šanci èarodìjnici uniknout bez její kouzelné hùlky...tak se tedy dívenka vrátila do domu a hùlku vzala a ještì, aby èarodìjnici ráno co nejvíce zdržela, vzala useknutou hlavu své nehodné sestry a jednu krùpìj krve uronila na schody, druhou do kuchynì a tøetí do postele...
Ráno èarodìjnice vstala zvesela..nutno øíci, že zlo je vždy tak banálnì hloupé..nepomyslela na to, co bude teï když se zbavila levné pracovní síly, že ona samy dvì budou muset pøiložit ruku k dílu...a starat se o celý dùm, zahradu, dobytek a pole...tedy zvesela popadla èarodìjnice zástìru své pastorkynì a bìžela volat na svou milou dcerku..ale ta jí neodpovídala..podivila se staøena..a opìt zavolala..tu ji odpovìdìla první krùpìj krve, že tady nahoøe zametá schody...vyšla tedy èarodìjnice na horu, však nikoho ani koutkem oka nezahledla..tu znova zavolala na dceru…a opovìdìla jí druhá krùpìj krve...že je v kuchyni a ohøívá si zkøehlé prsty u kamen..vešla tedy èarodìjnice do kuchynì ale ani v kuchyni nebyl nikdo...i zavolala potøetí a odpovìdìla jí tøetí krùpìj krve, že leží v posteli a odpoèívá…a tu se staøena tedy dobelhala k posteli a tu teprve vidìla, co v noci uèinila…i popadl ji velký vztek a skoèila k oknu a rozhlédla se do dáli..protože byla pøeci èarodìjnice..vidìla daleko...
A vidìla dívenku jak se svým milým v dálce spìchají...a volala na nì rozhnìvanì hlasem mocným, že jí neuteèou i kdyby sto let bìželi..a nazula si na své neèisté nohy krpaté, pod suknici nepranou boty sedmimílové..co krok to hodina chùze pro obyèejného èlovìka ..a vydala se za milenci...dštíc oheò a síru.. s pomstou v srdci...
Dívenka se ohlédla a vidìla, že matka už už je dohání..a tak nelenila a svého milého promìnila v jezero a sebe samu v kachnu, která po tom jezeøe plave…však oko èarodìjnice kouzlem neoklameš..ona vìdìla, kdo je ta kachna, která pluje po hladinì..a tak si sedla na bøeh a mìla v kapsách suché kùrky chleba a na ty se snažila nebohou kachnu nalákat...
Však kachnièka odolala pokušení, z celodenní námahy jistì mìla hlad..a pøesto blíž nepøiplula, aby si chleba vzala..a tak musela matka s pøíchodem veèera s nepoøízenou odtáhnout pryè..Tu je dívenka zase promìnila zpìt v lidské bytosti a celou noc spìchali pryè..co nejdále od èarodìjnického domu..Ale ráno zase èarodìjnice zahájila pronásledování.. se svými botami je dohnala zase záhy..však dívenka, když vidìla, že matka se už blíží..promìnila sebe v krásnou kvìtinu, co je chránìna plotem z trní šípkového a svého milého Rolanda v houslistu...
Tu pøihnala se èarodìjnice, jejíž oko kouzlem neoklameš a ptala se ihned houslisty, zda si tu krásnou kvìtinu mùže utrhnout..ten svolil a že jí k tomu ještì nìco hezkého zahraje ..a sotva se èarodìjnice vrhla na trnovej plot aby kvìtinu uchvátila..zaèal houslista hrát do tance..a protože to byl kouzelnej tanec..musela èarodìjnice chtíc nechtíc tancovat...a kdo z vás kdy tancoval v trní..jistì si dovede pøedstavit, že to není žádný potìšení..však tohle je pohádka z hlubin vìkù…kdy tresty spravedlivosti byly kruté..za otcovraždu zašili èlovìka do zvíøecí kùže spolu se živým kohoutem kocourem, zmijí a opicí a pak to vrhnuli do øeky…tedy ani s èarodìjnicí nemìl houslista slitování..neslyšel její náøek..nevidìl krev, která crèela z ran..a nechal ji tancovat tak dlouho, dokud mrtvá nepadla...
Pak je dívenka promìnila opìt v lidi a domluvili, se že on bude spìchat domù a pøichystá svatbu a vrátí se pro ni...a ona že se promìní v kámen a bude na nìj trpìlivì na poli èekat..byla mladinká a naivní..pošetile vìøila jeho slibùm…nevìdìla, že sejde-li z oèí svého milého...sejde z jeho srdce i láska k ní..nebo on jen dorazil domù..zahledìl se do oèí jiné dívky a na nebohou dívenku zapomnìl stejnì jako na kámen na poli...a ona tam zatím èekala a èekala...
Pøešel dlouhej èas, kdy i její kamenné srdce ztratilo nadìji..a tak se dívenka promìnila v krásnou kvìtinu s nadìjí, že ji nìkdo zašlápne..a ukonèí její velkou bolest..však pøišel na pole ovèák se svými ovcemi a kvìtinu uvidìl a zdala se mu tak pøekrásná, že si ji vzal a pøinesl domù a postavil na truhlici...
Od toho dne se zaèaly v jeho domì dít zázraky ..ráno vstal sednice byly zametena, nádobí umytý na stole èerstvý kvìtiny, voda byla nanošená a když se vrátil z pastvy, tak byl stùl prostøenej k jídlu a nìco chutnýho uvaøený..podivil se tìm zázrakùm, nebo nikdy nikoho cizího nevidìl..potìšil se tìmi zázraky..však èasem pøece jen dostal strach, byl pøece støedovìk..èas temna a pøedsudkù..dostal strach z sil neèistých a proto zašel k moudré ženì, co vìdmou se prohlásila už za èasù jeho dìda…a žena vyslechla jeho vyprávìní a poradila mu, že musí ráno èasnì vstat ..hnedle za ranního kuropìní a dobøe se dívat, zda-li se ve svìtnici cokoliv nepohne…a až uvidí ten pohyb nepatrný, tu a na to místo hodí snìhobílý kus plátna nedotèeného.. pak budou èarodìjné síly polapeny...
I uèinil ovèák vše co mu vìdma kladla na srdce..z truhlice po matce, vytáhl kus bílého nedotèeného plátna a pøi svítání zaèal se svou hlídkou...a zahlédl pohyb kvìtiny na truhlici a když na ni hodil bílé plátno tu se zjevila pøekrásná dívka..a vyprávìla mu svùj smutný pøíbìh a jemu se srdce sevøelo lítostí a protože byla krásná a dobrého srdce, nabídl jí, že se s ní rad ožení.. ale dívenka se nepodívala do jeho blankytnì modrých oèí..nepohladila ho po pískových vlasech..ani se neopøela o jeho ramena, která zesílila prací a odhodláním..stále myslela na Rolanda, který na ni už dávno zapomnìl..pøes jeho zradu se rozhodla, že mu bude vìrná…však nemìla kam jít a tak se rozhodla, že u ovèáka zùstane, a bude mu dál sloužit jako pøedtím..a on rád souhlasil..snad doufal, že nìkdy do jeho pomnìnkových oèí pohledne a uvidí tam lásku...
I toho èasu se Roland nevìrný rozhodl slavit svatbu se svou milou..a byl v té zemi takový zvyk, že svobodné dívky pøed novomanžele pøedstupovaly a zpívaly pro potìchu jejich srdcí..nechtìla dívenka k Rolandovi jít za žádnou cenu, však co mohla dìlat, když ostatní dívky pro ni pøišly.. srdce ji to mohlo utrhnout..ale šla..a když pøišla øada na ni ze zpìvem, ustoupila vždy do pozadí dokud pøed Rolandem sama nezùstala a pak nebylo zbytí..musela zazpívat...
Tady se stává pohádkový pøíbìh zázraèným, nebo Roland jen uslyšel její hlas, na všechno se rozpomenul a zvolal. To je má žena, tu chci a žádnou jinou..a ona pošetile se mu vrhla do náruèe a její hoøe skonèilo a zaèala velká radost...protože její srdce zapomnìlo na bolest a svému milému odpustila...o smutném ovèákovi pohádka nevypraví...snad dodnes bloudí po polích a pastvinách se ...
|
|
|
