 |
| |
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Title:TRI PÍRKA
Subject:OTHER LITERATURES
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Tøi pírka
Byl jednou jeden král a ten mìl tøi syny. Zatímco ti dva byli chytøí a rozumní, ten tøetí mnoho nemluvil, byl prostomyslný a øíkali mu Hloupý Honza. Když král zeslábnul a cítil svùj konec, nevìdìl, kterému ze svých synù má øíši odkázat. Tak k nim pravil:
"Vyjeïte do svìta a kdo z vás mi jemnìjší koberec pøinese, ten bude po mé smrti králem."
A aby mezi nimi žádná váda nenastala, vyvedl je pøed zámek, fouknul do tøí pírek a pravil: "Kam ta tøí pírka poletí, tam pùjdete."
Jedno pírko letìlo na východ, druhé letìlo na západ, ale to tøetí letìlo rovnì a neletìlo daleko, nýbrž padlo za chvíli k zemi. Tak šel jeden bratr vlevo, druhý vpravo a smáli se Hloupému Honzovi, který u toho tøetího pírka, co spadlo opodál, zùstal bezradnì stát.
Hloupý Honza si sednul vedle pírka a byl smutný. Tu najednou uvidìl, že vedle pírka leží padací dveøe. Zvedl je, našel pod nimi schody a sestoupil dolù. Pak pøišel k dalším dveøím, zaklepal na nì a uslyšel zevnitø, jak nìkdo volá veselou prùpovídku, jen aby dál vkroèil a nièeho se nebál.
Dveøe se najednou otevøely a on tam uvidìl sedìt velkou, tlustou ropuchu a kolem ní houf malých ropušek. Ta tlustá ropucha se ho zeptala, jaké má pøání. A on byl odpovìdìl, že musí svému otci pøinést ten nejjemnìjší koberec.
Tu ropucha pøivolala jednu ropušku a poruèila ji pøinést velkou truhlici. A když byla ropuška s tím nákladem pøihopsala, ropuší královna truhlici otevøela a vytáhla z ní ten nejjemnìjší koberec na svìte. Honza jí podìkoval a vyšel zase nahoru.
Ti dva druzí bratøi mìli toho tøetího za tak pošetilého, že vìøili, že nic nenajde a nic nepøinese. A protože se namáhat s hledáním tedy pøíliš nemuseli, první lepší pasaèce z tìla šátek strhli a ten domù otci pøinesli.
V tom samém èase pøišel i Hloupý Honza zpìt a pøinesl tak krásný koberec, že když ho byl král spatøil , velmi se podivil a pravil:
" Má-li to být po právu, pak øíše tomu nejmladšímu náleží."
Ale ti dva bratøi klidu otci nedopøáli a huèeli do nìj, že je nemožné, aby Hloupý Honza, který každou vìc poplete, se stal králem; a prosili jej, aby jim jinou zkoušku pøipravil.
Tu nakonec král pravil:
"Ten øíší zdìdí, který mi nejkrásnìjší prsten pøinese."
Vyvedl syny opìt pøed zámek, rozkoukal tøí pírka a podle nich jíti mìli. Ty první dvì letìly jedno na východ, druhé na západ, ale to tøetí zase letìlo jen kousek a vedle padacích dveøí k zemi kleslo.
Tak sestoupil Hloupý Honza zase dolù k ropuší královnì a øekl jí, že nejkrásnìjší prsten musí pøinést. Tu nechala ropucha zase onu truhlici pøinésti a tentokrát z ní vytáhla pøekrásný prsten, který se blyštìl drahým kamenem a byl tak umnì provedený, že by to žádný zlatník na zemi nedokázal.
Ti druzí dva bratøi se zase smáli Hloupému Honzovi, kde on asi zlatý prsten hodlá hledat, a opìt se sami hledáním nenamáhali, nýbrž ze starého koèárového kola zákolník vytloukli a ten králi pøinesli. Ale když byl Hloupý Honza svùj prsten otci ukázal, ten bez rozmyšlení pravil:
"Tobì øíše náleží."
Ale ti dva bratøi opìt pokoje otci nedali, dokud jim tøetí úkol neuložil, mají prý mu nejkrásnìjší nevìstu pøivésti, pak ten, koho dívka bude nejspanilejší, dostane království.
Potøetí vyšel starý král pøed zámek a peøíèka rozfoukal, a to tøetí zase nedaleko spadlo.
Tak sešel Hloupý Honza opìt dolù k ropuší královnì a pravil jí, že nyní krásnou dívku potøebuje. A ona mu pravila, že to je velmi jednoduché, vydlabala žlutou dýní, zapøáhla do ní šest bílých myšek. Tu se jí Honza zeptal, co on si s tím poène a ona mu pravila, aby do toho koèárku nìkterou z ropušek posadil.
Tak Honza nazdaøbùh hmátnul do houfu ropušek a jednu posadil do koèárku z dýnì. Stìží ropuška dosedla, tu se promìnila v krásnou dívku, dýnì v koèár a ty myšky v konì. Tu ji Honza radostnì políbil, konì pohnal k bìhu a pøivezl to vše ke králi.
Jeho bratøi také pøišli, ale opìt si žádnou námahu neèinili, nýbrž popadli první dvì hezké selské selky a ty králi pøivedli.
Když je všechny dívky král vidìl, pravil Hloupému Honzovi:
"Tobì, mùj nemladší, patøí královská koruna po mé smrti."
Ale ti dva bratøi zase uši starého krále unavovali stížnostmi a køikem pøevelikým, jak pak ten hlupák mùže králem být? A nakonec si oba pøáli, aby v sále byl kruh zavìšen, kterým dívky proskoèit musejí; že jejich selské dívky silné jsou a ona krasotinka je jistì slabouèká a pøi tom skoku zahyne, si oba myslili.
Tedy král svolil, tu nejprve skákaly ty selské dcerky, ale protože byly nemotorné, pøi tom skoku si údy polámaly. Nakonec skákala ta ropuší princeznièka a ta skoèila tak lehce jako jelínek, a všechny námitky rázem ustaly.
Tak Hloupý Honza dostal korunu a do smrti moudøe vládnul.
...
|
|
|
