 |
| |
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Title:TRI HADÍ LÍSTKY
Subject:OTHER LITERATURES
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Tøi hadí lístky
Byl jednou jeden chudý muž a ten už déle nemohl živit svého jediného syna. I øekl mu syn, že více mu na obtíž nebude, že se vydá do svìta zkusit štìstí a na svùj chléb si vydìlat. Tak dal otec synovi požehnání a se smutkem v srdci ho propustil. Toho roku král mocné øíše vedl válku, a tak se mladík nechal naverbovat a táhl s vojskem do války. A brzy pøitáhl i nepøítel a zaèala zuøivá a nebezpeèná bitva, odevšad kulky jen pršely a kamarádi padali mrví k zemi. Když i velitel padnul a zbývající vojáci se na útìk dali, tu Joachim vykroèil vpøed, dodal si odvahy a vykøikl na kamarády, že snad své vlasti zahynout nedají a vrhl se do protiútoku a oni jej následovali, a tak nakonec nepøítele na hlavu porazili. O tomto stateèném èinu se král doslechl a Joachima bohatì odmìnil a prvním ve své øíši ho uèinil.
Král mìl dceru, byla velmi krásná, ale také velmi zvláštní. Uèinila takový slib, že jiného si za muže nevezme, než toho, kdo ji slíbí, že když ona døíve než on zemøe, on se s ní živý pohøbít nechá.
"Z celého srdce mne bude milovat", øíkala: "že život pro nìj cenu pak ztratí."
Za to chtìla ona totéž udìlat, že kdyby on byl první zemøel, ona se s ním do hrobu vstoupí. Tento podivný slib však mnoho nápadníku odradil, ale Joachim byl její krásnou tak omámen, že na nic nedbal, nýbrž u jejího otce se ohlásit nechal. Král se ho tázal, jestli ví, co èiní a on mu pravil, že jeho láska je tak velká, že toho nebezpeèí on nedbá.
Tedy dal král svolení a konala se svatba ve vší nádheøe.
Nyní žili novomanželé v lásce, štìstí a spokojenosti pospolu, když tu se bylo událo, že mladá královna tìžce onemocnìla a žádný lékaø ji pomoci nemohl a ona byla umøela. Teprve nyní se Joachim svého slibu vydìsil, že živý musí do hrobu ulehnouti, ale nebylo zbytí, král dal dveøe jeho komnaty hlídat strážemi, a tak byl Joachim vydán svému osudu.
Pøišel den, kdy byla mrtvá uložena do královské hrobky a i Joachim byl dovnitø pøiveden, dveøe byla zavøeny a tìžkou závorou opatøeny. Vedle rakve stál stùl a na nìm ètyøi louèe, ètyøi bochníèky chleba, a ètyøi lahve vína. Jakmile tyto zásoby spotøebuje, je mu souzeno zahynout. Sedìl Joachim ve smutku a bolesti, snìdl každý den jeden kousek chleba, napil se jeden hlt vína a èekal na blížící se smrt.
Jednou, když tak pøed sebe upøenì hledìl, uvidìl hada, jak se z jednoho rohu hrobky plazí a k mrtvé se blíží. a protože si byl pomyslil, že had ji jistì kousnout chce, popadl svùj meè a na tøi kusy ho rozal. Za malou chvíli vidí, jak se druhý had blíží, a když uvidìl svého druha na kousky rozsekaného, odplazil se pryè. Však brzy se vrátil, nesouc v tlamì tøi zelené lístky. Pak vzal tøi hadí kusy, složil je, jak patøily a na každou tu ránu vždy jeden z tìch lísteèku pøiložil. Brzy se ty díly spojily a had se najednou pohnul a byl opìt živý a oba rychle zmizeli. Ty kouzelné lístky na zemi ležet zùstaly a Joachim, když to byl vidìl, tu si pomyslil, že tøeba když hada dokázaly znovu oživit, možná i èlovìku pomohou.
Vzal ty lístky a jeden položil mrtvé na ústa a ty druhé dva na oèi. A tu se stalo, že jejími žilami najednou opìt krev proudit zaèala, èerveò ji vstoupila do tváøe a najednou se jí vrátil dech a ona otevøela oèi, ptajíc se, kde že se to ocitla. Joachim ji byl vše vypovìdìl, jak umøela a on ji z toho spánku probudil. Pojedli zbytek chleba a vypili víno, a když nabrali sil, zaèali do brány hrobky bušit a volat o pomoc. Straže ten hluk uslyšely a králi to hlásily, on vlastnoruènì dveøe hrobky otevøel a oba dva zdravé a živé první uvidìl.
Ty tøi hadí lístky Joachim u vìrného sluhy uschoval a ponauèení mu dal, a o nì jako o oko v hlavì peèuje, že èas, kdy se hodit budou muže pøijít.
Však s princeznou se udála zmìna, když byla oživena, její láska k Joachimovi se vytratila. A když po èase se na cestu za Joachimovým otcem vydali a na loï vstoupili, byla mladá královna na svou lásku zcela zapomnìla i na vdìènost, že od smrti zachránìna byla, a prudkou vášní k lodníkovi zahoøela.
Když jednou Joachim byl ležel a spal, zavolala lodníka do kajuty, popadla spícího za hlavu, lodník ho za nohy popadnout musel a hodili ho do moøe. Když byl ten zlý skutek dokonán, tu pravila královna lodníkovi, a teï loï k domovu obrátí, že ona otci øekne, že její muž cestou zemøel, a svého milého tak vychválí, že ji otec za nìj jistì provdá.
Ale vìrný sluha vše byl vidìl a slyšel, nepozorovanì si vzal malou loïku a sedl do ní a plul za svým panem, aby byl jeho tìlo vylovil a zrádce odplout nechal. Když mrtvého do loïky vytáhnul, pomocí kouzelných hadích lístkù, které mu byl na ústa a oèi pøiložil, Joachima opìt k životu pøivedl.
Veslovali pak oba ze všech sil dnem i noci, a protože malé loïka lehèí a rychlejší byla, byli ti dva u krále døíve než ti zlolajníci. Král se podivil, když Joachima samotného pøicházet uvidìl a když mu ten o špatnosti jeho dcery vypovìdìl, velmi zarmoutil, že tomu uvìøit nemùže, že jeho milovaná dcera se byla tak zmìnila, ale že brzy se pravda ukáže a nechal ta dva do vedlejší komnaty v tajnosti zavøít.
Brzy potom i královská loï pøiplula a nevìrná žena se zarmouceným výrazem ke králi spìchala, a když se jí byl král ptal, cože sama se navrací, tu mu o svém neštìstí vypovìdìla a že kdyby lodníka nebylo, který ji ku pomoci pøispìchal, kdo ví, jak ona by dopadla. Ale král ji pravil, že on umí mrtvé k životu navracet a otevøel dveøe komnaty, kde Joachim a jeho vìrný sluha schováni byli. Královna, když svého muže spatøila, jako bleskem omráèena zùstala, pak padla na kolena a o milost prosila.
Ale její otec byl ji takto pravil:
"Pro tebe žádná milost není, nebo Joachim byl pøipraven pro tebe zemøít a tvùj život ti navrátil, ale ty jsi ho proradnì ve spánku zabila a za tento skutek teï náležitou odmìnu dostaneš."
Tak byla mladá žena se svým milencem na dìravou loï naložena a na moøe vyslána, kde se brzy byli ti dva ve vlnách utopili.
...
|
|
|
