 |
| |
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Title:TRI BRATRI
Subject:OTHER LITERATURES
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Tøi bratøi
Byl jednou jeden muž, který mìl tøi syny a žádné jiné jmìní, než ten dùm, ve kterém bydlili. A protože by rád jednomu z nich pøed smrtí ten dùm pøedal, ale jako otec miloval jednoho stejnì jako druhého, tak nevìdìl, co si má poèít, nebo dùm, který byl po pøedcích, prodat a peníze pak rozdìlit nechtìl.
Nakonec si koneènì vìdìl rady a pravil k synùm:
„Jdìte do svìta a vyuète se tam nìjakému øemeslu, a až se vrátíte, kdo mi nejlepší mistrovský kousek pøedvede, ten dùm zdìdí.“
S tím synové souhlasili, ten nejstarší se chtìl stát podkováøem, ten druhý lazebníkem, ten tøetí uèitelem šermu. Tak si urèili èas, ve kterém se zase setkají, a vydali se do svìta. Každému z nich se podaøilo najít mistra ve svém oboru a tomu umìní se od nìj vyuèit.
Kováø podkovával královské konì a øíkal si: „Nemohu nic ztratit, jenom získat dùm.“
Lazebník holil urozené muže a taky si myslel, že dùm již mu patøí. Uèitel šermu obdržel mnoho ran, ale zatnul zuby a nenechal se odradit, nebo si vždy øíkal:
„Nebudeš se bát ran, pak dùm jistì dostaneš.“
Ve stanoveném èase se sešli opìt u otce, ale nevìdìli, kde vzít nejlepší pøíležitost, aby mu své umìní ukázali, sedli si tedy spoleènì pøed dùm a radili se. Jak tak sedìli, bìžel najednou kolem zajíc.
„Aj,“ zvolal lazebník: „to pøichází jako na zavolanou.“
Popadl umyvadlo a mýdlo, a když zajíc pøibìhl blíž, pak ho namydlil v plném bìhu, taky mu oholil v plném bìhu fousky, aniž ho byl øíznul èi mu jen vlásek zkøivil.
„To se mí líbí,“ øekl otec: „jestli nic lepšího ti druzí dva nepøedvedou, dùm je tvùj.“
Dlouho to netrvalo, jel kolem pán v koèáøe.
„Nyní ti já otèe ukáží, co dovedu“ øekl podkováø a skoèil na koèár, strhnul koni, který cválal, všechny ètyøi podkovy a pøibil mu v bìhu všechny ètyøi nové.
„No ty si poøádný chlapák,“ øekl otec: „umíš svoji práci opravdu dobøe, stejnì jako tvùj bratr, no nevím, komu z vás dùm dám.“
Tu øekl ten tøetí: „Otèe, nechej i mne svoje umìní ukázat.“
Když bylo zaèalo pršet, tu vytáhl svùj kord a sekal jím nad hlavou tak rychle, že na nìj ani kapka nedopadla, a když déš byl zesílil, a nakonec to jako z konve lilo, sekal kordem stále rychleji a zùstal stále suchý, jako kdyby mìl støechu nad hlavou.
Když to byl otec vidìl, velmi se podivil a øekl:
„Ty jsi mi nejlepší mistrovský kousek ukázal, synu, dùm je tvùj“
S tím byli i jeho bratøi souhlasili, a protože se velmi rádi mìli, zùstali nakonec v tom domì žít všichni tøi spoleènì, a protože mistøi svého oboru byli, hodnì penìz si vydìlali a dobøe se jim vedlo.
Tak žili spokojenì až do vysokého stáøí, a když jeden z nich onemocnìl a umøel, ti druzí dva se tak trápili, že taky onemocnìli a zemøeli. Tak byli ti tøi, protože se tak milovali, všichni tøi do jednoho hrobu uloženi.
...
|
|
|
