Children LOGOS LIBRARY - Word by word multilingual library
                     GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB

Title:CHYTRÁ SELSKÁ DCERKA
Subject:FICTION Scarica il testo


GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Chytrá selská dcerka



Byl jednou jeden chudý sedláèek, který nemìl ani kousek zemì, jenom malinkou chýšku a jedinou dcerku, a ta jednou pravila:
"Poprosíme pana krále o kousek kopaniny."
Král jejich prosbu vyslyšel a daroval jim koutek úhoru, který otec okopal, pak chtìl zasít trochu obilí a jeden artìl zeleninou osázet. Když už políèko skoro hotovo bylo, tu našli v zemi hmoždíø z ryzího zlata.
"Poslyš," øekl otec: "když k nám byl náš král tak milostivý a tohle políèko nám vìnoval, tak my mu musíme za to tenhle hmoždíø dát."
Ale dcerka s tím nesouhlasila a øekla: "Ale tatínku, když máme hmoždíø a nemáme palièku, musíme napøed palièku nalézt a do té doby o tom nálezu mlèet."
Ale otec ji neposlechnul, vzal hmoždíø a nesl ho panu králi, øekl mu, že ho našel na ladech a jemu k uctìní pøinesl. Král vzal hmoždíø a ptal se, zda už nic jiného nenašel.
"Ne." odpovìdìl sedláèek.
Tu øekl král, že musí mít pøece ještì palièku, ale sedlák odvìtil, že palièku nenašel, ale mnoho mu to nepomohlo, jakoby do vìtru mluvil, byl vsazen do vìzení a mìl tam tak dlouho sedìt, dokud palièku králi nevydá.
Sluhové mu každý den nosili chleba a vodu, jak to ve vìzení bývá, a slyšeli, jak sedláèek celé dny naøíká: "Ach, kdybych byl svoji dcerku poslechnul! Ach, kdybych byl svoji dcerku poslechnul!"
Tak šli pøed krále a vše mu vypovìdìli, že vìzeò celé dny nic nejí a nepije a jen naøíká. Tak pøikázal sluhùm, aby sedláèka pøivedli; a pak se ho král zeptal, proè celé dny volá: "Ach, kdybych byl svoji dcerku poslechnul!"
"Copak ti to tvoje dcera øekla?"
"Ona mi radila, abych vám ten hmoždíø nenosil, dokud i palièku nenajdu."
"Máš chytrou dceru, rád bych ji vidìl."
Tak musela dcerka pøed krále a on se jí ptal, zda je tak chytrá, a øekl jí, že on jí dá hádanku a když ji uhodne, pak si ji za ženu vezme. S tím dívka souhlasila, že hádat tedy bude.
Tu øekl král: "Pøijeï na zámek, ani nahá ani obleèená, ani pìšky ani na voze, ne po cestì ani mimo cestu, a když tohle dokážeš, ožením se s tebou."
Tak dcerka pøišla domù, svlékla se donaha, neoblékla si však nic, nýbrž vzala rybáøskou sí a tu kolem sebe omotala, a tak nebyla nahá. Vypùjèila si za peníze osla, kterému uvázala za ocas rybáøskou sít, kterou on za sebou i sní smýkal, a tak nešla ani nejela. Osel musel ale ve vyjetých kolejích jít, takže se zemì dotýkal jen velkými prsty, a tak nebyl na cestì ani mimo cesty.
A když takto na zámek dorazila, král ji øekl, že jeho hádanku správnì rozluštila a vše splnila. Pak propustil jejího otce z vìzení, vzal si ji za ženu a zaopatøil ji po královsku.
Ubìhlo nìkolik let a jednou se stalo, že sedláci vezli na zámek na vozech døevo, aby ho prodali, nìkteøí mìli zapøažené konì a jiní zase voli. Byl tam i sedlák, co mìl tøi konì a jedné kobyle se narodilo v tom èase høíbátko, a uteklo pryè a lehlo si mezi dva voli, kteøí u jiného vozu byli.
Když se sedláci ke svým vozùm vrátili, nastal velký povyk a svár, a ten, co byli jeho voli, si chtìl høíbátko ponechat a øekl, že se volùm narodilo; ale ten druhý pravil, že takto to být nemohlo, že jeho kobyla to høíbátko porodila. Ten køik dolehl až ke králi a ten tak rozhodl, že tam kam høíbátko patøí, kde ulehlo a dostal je sedlák s voly.
Ten druhý vyšel ven a plakal a naøíkal nad svým høíbátkem. Tu uslyšel, že prý královna je velmi milostivá , protože taky z selského rodu pochází; šel tedy k ní a prosil jí, aby mu pomohla høíbátko po právu dostat zpìt.
Tu ho mladá královna prosila, aby ji nikdy nevyzradil, že ona mu byla poradila a pak mu øekla, že na zítøí až bude král pøehlídku stráží konat, má rybáøskou sít na cestì rozhodit, jakoby ryby lovil.
Sedlák uèinil, jak mu byla poradila a druhého dne se na jedno vyprahlé místo u cesty postavil a na krále èekal. Když ten kolem projíždìl a poslal sluhu, aby se vyptal, co to tam ten bláznivý muž provádí.
Posel se sedláka ptal a ten mu pravil, že ryby pøeci chytá. Ale sluha pravil, že tu pøece žádná voda není, a tak sedlák odvìtil:
"Když mohou mít volové høíbátko, proè bych nemohl na úhoru rybaøit?"
Posel bìžel ke králi a vše mu vypovìdìl, a tu nechal král sedláka pøivést a øekl, že to on ze své hlavy nemá, že to mu musel nìkdo poradit. Ale sedláèek královnu vyzradit nechtìl a jen drmolil: "Bùh chraò!"
Tu ho král nechal na snop slámy položit a tlouci, a tak dlouho trýzniti, dokud on neprozradil, že tu radu od královny má.
Když se král vrátil domù, na svoji ženu se osopil:
"Tak falešnì ses ke mnì zachovala, nechci tì více za ženu; tvùj èas tady vypršel, vra se tam, odkud jsi pøišla, do své selské chalupy."
Pak jí ještì milostivì nabídl, že ona si na rozlouèenou vzít sebou mùže to, co je jí na zámku nejmilejší. Královna ho políbila na rozlouèenou a pak pravila, že si ještì pøipijí a silný uspávací nápoj králi pøipravila, a když si pøipili, ona se jen trošku napila, kdežto král až do dna vše vypil a za chvíli upadl do hlubokého spánku.
Královnièka zavolala sluhy a spoleènì svého manžela do lnìného ubrusu zavinuli a domu do otcovy chalupy dopravili.
Položila ho do postele, kde ještì den a celou noc spal, než se byl probudil a zvolal:
"Bože, kde to jsem?" a volal své sluhy, ale žádný nepøišel.
Koneènì pøišla k posteli jeho žena a pravila mu, že ona si jen to, co je ji na zámku nejdražší domù vzala.
Tu se králi po tváøích slzy dojetí kutálely a ženu vzal za ruce a že ona je jeho jediná ji pravil. Vzal ji opìt na královský zámek a tam pak spolu šastnì žili do konce svých dní.

GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Chytrá selská dcerka



Byl jednou jeden chudý sedláček, který neměl ani kousek země, jenom malinkou chýšku a jedinou dcerku, a ta jednou pravila:
"Poprosíme pana krále o kousek kopaniny."
Král jejich prosbu vyslyšel a daroval jim koutek úhoru, který otec okopal, pak chtěl zasít trochu obilí a jeden artěl zeleninou osázet. Když už políčko skoro hotovo bylo, tu našli v zemi hmoždíř z ryzího zlata.
"Poslyš," řekl otec: "když k nám byl náš král tak milostivý a tohle políčko nám věnoval, tak my mu musíme za to tenhle hmoždíř dát."
Ale dcerka s tím nesouhlasila a řekla: "Ale tatínku, když máme hmoždíř a nemáme paličku, musíme napřed paličku nalézt a do té doby o tom nálezu mlčet."
Ale otec ji neposlechnul, vzal hmoždíř a nesl ho panu králi, řekl mu, že ho našel na ladech a jemu k uctění přinesl. Král vzal hmoždíř a ptal se, zda už nic jiného nenašel.
"Ne." odpověděl sedláček.
Tu řekl král, že musí mít přece ještě paličku, ale sedlák odvětil, že paličku nenašel, ale mnoho mu to nepomohlo, jakoby do větru mluvil, byl vsazen do vězení a měl tam tak dlouho sedět, dokud paličku králi nevydá.
Sluhové mu každý den nosili chleba a vodu, jak to ve vězení bývá, a slyšeli, jak sedláček celé dny naříká: "Ach, kdybych byl svoji dcerku poslechnul! Ach, kdybych byl svoji dcerku poslechnul!"
Tak šli před krále a vše mu vypověděli, že vězeň celé dny nic nejí a nepije a jen naříká. Tak přikázal sluhům, aby sedláčka přivedli; a pak se ho král zeptal, proč celé dny volá: "Ach, kdybych byl svoji dcerku poslechnul!"
"Copak ti to tvoje dcera řekla?"
"Ona mi radila, abych vám ten hmoždíř nenosil, dokud i paličku nenajdu."
"Máš chytrou dceru, rád bych ji viděl."
Tak musela dcerka před krále a on se jí ptal, zda je tak chytrá, a řekl jí, že on jí dá hádanku a když ji uhodne, pak si ji za ženu vezme. S tím dívka souhlasila, že hádat tedy bude.
Tu řekl král: "Přijeď na zámek, ani nahá ani oblečená, ani pěšky ani na voze, ne po cestě ani mimo cestu, a když tohle dokážeš, ožením se s tebou."
Tak dcerka přišla domů, svlékla se donaha, neoblékla si však nic, nýbrž vzala rybářskou síť a tu kolem sebe omotala, a tak nebyla nahá. Vypůjčila si za peníze osla, kterému uvázala za ocas rybářskou sít, kterou on za sebou i sní smýkal, a tak nešla ani nejela. Osel musel ale ve vyjetých kolejích jít, takže se země dotýkal jen velkými prsty, a tak nebyl na cestě ani mimo cesty.
A když takto na zámek dorazila, král ji řekl, že jeho hádanku správně rozluštila a vše splnila. Pak propustil jejího otce z vězení, vzal si ji za ženu a zaopatřil ji po královsku.
Uběhlo několik let a jednou se stalo, že sedláci vezli na zámek na vozech dřevo, aby ho prodali, někteří měli zapřažené koně a jiní zase voli. Byl tam i sedlák, co měl tři koně a ...