 |
| |
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Title:JAK KE ŠTESTÍ SKRZE ŠEST SLUŽEBNÍKU PRIŠEL
Subject:FICTION
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Jak ke štìstí skrze šest služebníkù pøišel
Pøed dávnými èasy žila byla jedna stará královna, která byla èarodìjkou, a její dcera byla nejkrásnìjší dívka pod sluncem. Staøena však nemyslela na nic jiného, než jak lidi hubit a nièit, a tak když se pøišel o její krásnou dceru nìkdo ucházet, tu øekla, že její dcera jen toho chce, kdo uložené úkoly splní, komu se však daøit nebude, ten propadne hrdlem. Mnozí byli dívèinou krásou omámeni a své štìstí zkoušeli, ale když staøeniny úkoly nesplnili, museli pokleknout a hlava jim byla katem bez milosti setnuta.
Jeden královský syn se o kráse princezny doslechnul a vyzkoušet své štìstí chtìl, a tak svého otce o svolení k odjezdu požádal. Ale král ho nepustil na jistou smrt, a tak princ ulehl a k smrti onemocnìl a nikdo ho vyléèit nemohl. Tak ubìhlo sedm let, a když král vidìl, že není žádná nadìje na princovo uzdravení, tedy povolil a s bolestí v srdci svého jediného syna, který zvìdìv, že za princeznou mùže, zázraènì se uzdravil; na cestu vypravil.
Jel princ pøes velikou pláò, když tu vidìl velikou kupu sena a když pøijel blíže, seznal, že to není kupa sena, ale bøicho velkého èlovìka, který tu jen tak ležel roztažen a jeho bøicho vypadalo jako malá hora.Tlouštík, když vidìl jezdce, vstal a øekl, a ho vezme do služby. Však princ mu odvìtil, co by si s takovým nemotorou poèal, tlouštík však pravil, že se mùže nìkdy hodit, že když se dobøe nají, mùže být i 3000 krát vìtší. Tak ho princ vzal sebou.
Ujeli kousek cesty a tu uvidìli muže, jak leží na zemi a ucho má na trávníku. Tu se ho princ zvìdavì otázal, co tak pozornì poslouchá a on mu odvìtil, že poslouchá, co se všude ve svìtì dìje, že jeho sluchu a rùst trávy neujde. A tu mu princ øekla, zda by si neposlechl, co se na zámku krásné princezny dìje. A onen podivný mužík se zaposlouchala øíká, že slyší svištìní meèe a pád hlavy dalšího nápadníka. Princ i Bystrosluchého vzal do svých služeb.
Táhli dále tedy ve tøech, když tu najednou pøijeli k místu, kde na zemi velké nohy ležely, a když dále jeli, vidìli tìlo až nakonec k hlavì pøijeli. Dlouhán princi pravil, že když on svoje údy dobøe natáhne je ještì 3000 krát delší a je daleko vyšší než nejvyšší hora na svìtì. Mìl tedy princ již tøetího služebníka.
Po chvíli uvidìli jednoho, jak u cesty sedí a oèi má zavázané. Princ se ho s lítostí zeptal, zda-li je nemocen èi slepý, ale muž mu pravil, že on když šatek z oèí sundá a na nìco se bøitce zadívá, ono se rozskoèí na tisíc kouskù. I Ostrozraký se mohl princi hodit a vzal jej tedy sebou.
Je-li dál a našli jednoho, jak sedìl na slunci a celý se tøásl, zuby mu drkotaly, a princ se velmi podivil, nebo slunce høálo ostošest. Tu mu ten podivný mužík pravil, že èím je tepleji, tím je mu vìtší zima, a èím je chladnìji, tím je mu vìtší teplo. Zmrzlý se princi taky líbil, že hodit se to mùže si pomyslil a chlapíka do služby najal.
Blíži-li se k mìstu, kde princezna žila, když tu uvidìli jednoho, jak dlouhý krk pøe vysokou horu natahuje a kamsi nakukuje. A princ se ho zeptal, co tam tak zajímavého vidí a on mu odvìtil, že jeho zraku nic, co se kde dìje neujde, že celý svìt oèima pøehlédne. A tak mìl princ šest služebníkù.
Stará královna se velmi zaradovala, když vidìla jaký to mládenec upadl do její léèky a tak mu pravila, že tøi úkoly splnit musí, a splní-li jeden každý, tehdy její dceru za ženu dostane. První úkol byl ten, že na dnì Rudého moøe královnin prsten ležel a on jí ho mìl pøinést.
Tu se rozhlédl ten Bystrozraký a prsten na dnì moøském na špièatém kameni ležet vidìl . Tlouštík si na moøský bøeh lehnul a všechnu vodu vypil a pak se Dlouhán natáhnul a prsten princi podal.
Podivila se staøena, když svùj prsten uvidìla, ale hned další úkol princi uložila. Na louce že se pase tøi sta tuèných volù, ty má s kopyty a se srstí sníst, ani jeden roh nesmí zùstat a k tomu musí vypít tøi sta sudù vína, ani kapièka zùstat nesmí. Princ požádal, zda si mùže své pøátele k té hostinì pozvat, že samotnému èlovìku tak nechutná. Tu se královna zle zachechtala a øekla mu, že pouze jednoho jediného spoleèníka si vzít mùže.
Princ zašel za Tlouštíkem a pravil mu, že dnes se koneènì jako jeho host dosyta nají. Tlouštík, když pak byl vše do posledního chloupku snìd a vše do poslední kapky vypil, pravil, že to byla tak sotva snídanì a že by si ještì nìco dal. A princ šel za staøenou, že hostina skonèila a úkol je splnìn, èemuž se ona velmi podivila, avšak tak mu pravila, že ještì jeden úkol na nìj èeká, že dnes do jeho komnaty svoji dceru pøivede a ona si vedle nìj sedne a on ji držet silou, co má, musí a hlídat peèlivì má, aby se mu neztratila, že ona s úderem hodiny dvanácté pøijde a pokud dcera v komnatì nebude, on o hlavu bez milosti pøijde.
Tak tento úkol se zdal princi vìru lehký, copak by uhlídat jedno dìvèe nedokázal? Královna zveèera princeznu pøivedla, tu Dlouhán se natáhl na zem a celou místnost svým tìlem obkroužil, Tlouštík se postavil pøed dveøe a ani myš by tam tudy neproklouzla, a princ se vedle dívky posadil, ona ani slùvko po celou dobu neøekla a mìsíèní svit dopadal na její tváø, a princi se nad tou krásou tajil dech a spát se mu nechtìlo ani krapítek. Tak sedìli do hodiny jedenácté a pak na nì potmìšilá královna silné kouzlo poslala, všechny uspala a princeznu v té chvíli pryè unesla.
Spali všichni tvrdì až do ètvrt na dvanáct, když tu kouzlo sílu ztratilo a princ se probudil a zaèal naøíkat, že dívka zmizela. Však ten Bystrosluchý dìl, že vše ztraceno není a že utichnout mají, že on ji najde, a pak pravil, že princezna je odtud tøi sta hodin chùze ve skále uzavøená a tam že naøíkat ji slyší na její krutý osud, že Dlouhán tam snadno dobìhne. Tak si Dlouhán na ramena nasadil toho, jenž zrak s nièivou silou mìl, a za princeznou upaloval, a za pár mžikù oka stáli pøed tou skálou a Ostrozraký si odvázal šátek z oèí a na skálu se pøísnì podíval a ona snad ze studu na tisíc kousku se rozletìla a princezna vysvobozena byla
A když dvanáctá hodina odbila, nalezla je stará královna všechny sedìt v komnatì v dobrém rozmaru vesele rozprávìjící. To je nìkdo, kdo více než já umí, tak si byla pomyslila, a více dìlat nemohla, než se dceru svou mu zaslíbila. Avšak když o samotì s ní byla, tu jí pravila, že je hanba pro princeznu, když vùli lidu poslechnout musí a nemùže si ženicha sama po své vùli vybrat, že sama podmínky stanovila, za kterých si princezna muže vybrat musí, byla již asi zapomnìla. Však tato zlá øeè staèila, aby dívce v srdci touhu po pomstì zažehla,. tak princezna poruèila tøí sta korcù døeva pøivézti a princi øekla, že ona se jeho ženou stane, až on èi nìkdo z jeho pøátel na tu hranici vstoupí, tak myslila, že nikdo nebude chtít život svùj obìtovat kvùli princi a že on sám na hranici bude muset vstoupit a zahyne a ona volná bude a podle srdce si pak muže vybere.
Služebníci pravili princi, že oni každý už nìco pro nìj udìlali, že teï je ten Zmrzlý na øadì, a ukáže, co umí. A on s radostí na hranici vystoupil a po tøi dny, co byla hoøela, se neukázal, až den tøetí, když dohoøela celý tøesoucí se vylezl ven a tak pravil, že takový mráz ještì v životì nezažil, že o chvíli déle a on už by zcela zmrznul.
No nyní se opravdu nic dìlat nedalo, princezna si neznámého hocha za manžela vzít musela. Když vydali se na cestu do kostela, královna své vojsko pøivolala a pronásledovat je a všechny pobít poruèila, však princeznu pøivézt zpìt mìli. Však její slova Bystrosluchý princi zopakoval a Tlouštík si vìdìl hned rady . Vyklonil se z koèáru a dvakrát plivnul až vyplivnul celé moøe, které byl døíve vypil a vojsko se topit zaèalo. Královna se velmi rozhnìvala a své tìžkoodìnce na nì poslala, však Bystrosluchý uslyšel rachot a øinèení jejich zbroje a ten Ostrozraký sundal svùj šátek, když blíže byli pøijeli, i ostøe se na nì zadíval, až s velkým øinèením od sebe odskakovat zaèali a pancíøe vzduchem létaly a meèe se po zemi válely.
Tak v klidu ke kostelu dojeli a tam jim knìz byl požehnal. Po obøadu tìch šest služebníkù se princi poklonilo a tak pravilo, že jeho pøání je splnìno a jich už potøebí nebude, že oni dál potáhnou svìtem. A vespolek se srdeènì rozlouèili a princ s princeznou se vydali na svùj zámek.
Asi pùl hodiny cesty k zámku byla ...
|
|
|
