 |
| |
ANONYMOUS
Title:Bratr Štístko
Subject:OTHER LITERATURES
Legendy
Bratr Štístko
Byla jednou jedna válka, a když ta válka skonèila, bylo mnoho vojákù domù propuštìno. A tak byl propuštìn i Bratr Štístko a jako žold neobdržel nic jiného než malý bochníèek vojenského komisárku a ètyøi krejcary. S tím táhl svìtem.
Svatý Petr promìnìn v žebráka sedìl u cesty, po které právì Bratr Štístko pøicházel, a almužnu po nìm žádal. Vysloužilý voják mu øekl, že mnoho mu toho dát nemùže, že má jen ten bochníèek chleba a ètyøi krejcary, ale pøesto bochník vzal, na ètyøi díly rozøíznul a ten jeden spolu s jedním krejcarem žebrákovi daroval.
Svatý Petr podìkoval, ušel kus cesty a vzav na sebe podobu jiného ubožáka, opìt si do cesty Bratru Štístkovi sednul a dárek žádal. A Bratr Štístko to co prve pravil a i tomuto žebráku díl chleba a jeden krejcar dal.
A Svatý Petr opìt podìkoval, kus cesty ušel a do tøetice zmìnil svoji podobu, usedl u cesty a když Bratr Štístko pøicházel, almužnu žádal. Bratr Štístko se i tøetím prosebníkem rozdìlil. A táhnul dál tou cestou, teï už mìl jenom ten jeden kousek èerného chleba a v kapse jeden krejcar.
Bratr Štístko pøišel do jednoho hostince, za ten zbylý krejcar si poruèil pivo a snìdl k nìmu komisárek. A šel dál. Tu se potkal s jiným propuštìným vojákem, to opìt Svatý Petr byl, a ten ho o kousek chleba žádal a jeden krejcar, aby si nìco k pití koupit mohl. Však Bratr Štístko mu poèal vyprávìt, jak malý žold dostal a i ten rozdal a poslední kousek chleba pøed chvíli snìdl a krejcar propil, že jemu samotnému také nic nezbylo a že i on se teï musí žebrotou dát.
Svaty Petr mu však nabídl, že to nebude nutné, on trochu doktorskému øemeslu rozumí a že spolu potáhnou a snad si nìco i vydìlají. To se Bratru Štístkovi zalíbilo a tak ti dva od té chvíle cestovali svìtem spoleènì.
Pøišli do jednoho statku, kde slyšeli velký náøek, a když vstoupili dovnitø, tam spatøili hospodáøe, jak nemocen a již blízko smrti na lùžku leží, a jeho žena pláèe a hlasitì naøíká. Tak ji Svatý Petr utišil, a ona nenaøíká, že on jejího muže vyléèí. Svatý Petr vytáhnul ze svého rance mast a tou nemocného pomazal, že za chvíli on již zdráv z postele vyskoèil. A velmi on i jeho žena Svatému Petru dìkovali a nìjak se mermomocí odmìnit chtìli, ale Svatý Petr nic nechtìl, a èím více oni ho prosili, tím více se nìco pøijmout zdráhal. Až Bratr Štístko celý starostlivý byl, že oni pøece nìco k jídlu potøebují a nakonec, když hospodynì jehnì pøinesla, to si vzali, však jen s tou podmínkou, že Bratr Štístko jehnì sám na ramenou ponese.
Nyní putovali èerným lesem a Bratru Štístkovi se jehnì øádnì proneslo, tedy navrhnul, že by ho mìli sníst. Svatý Petr souhlasil, že však Bratr Štístko musí jídlo pøipravit, on se zatím kolem porozhlédne. Bratr Štístko jehnì zabil, rozdìlal oheò a dal maso do kotle vaøit. A maso bylo dávno hotovo a Svatá Petr nikde, a tu Bratr Štístko už to nevydržel, tak krásnì to vonìlo, v kotli chvíli hledal, až jehnìèí srdce našel a snìdl ho.
V tu chvíli pøišel Svatý Petr zpìt a øekl Bratru Štístkovi, že si celé jehnì sám sníst mùže, že on jen jeho srdce chce. Bratr Štístko zaèal horlivì vidlièkou v kotli hledat, ale srdce najít nemohl, pak se do èela praštil, že co oni to jsou za hlupáci, že na takovou vìc zapomnìli, že jehnì srdce nemá. Svatý Petr se velmi podivil øeèi této, ale Bratr Štístko jinak nedal, že to je jasná vìc, že jehnì srdce nemá, tedy Svatý Petr pravil, že nic jiného jísti nebude a Bratr Štístko sám pojedl a pak zbytek masa do svého rance uschoval.
Šli dál a tu byl Svatý Petr tak uèinil, že pøes cestu najednou tekla divoká voda a oni ji pøejíti mìli. Svatý Petr øekl Bratru Štístkovi, aby on první do ní vkroèil, ale ten byl na sebe tuze opatrný a Svatého Petra pobízel, jen a první jde. Svatý Petr tedy do vody vkroèil a byla mu jen po kolena, když však Bratr Štístko chtìl skrze jíti, voda vystoupala a on ji mìl rázem po krk a o pomoc volal. I Svatý Petr mu øekl, že rad mu pomùže, nejdøíve však pøiznat by mìl, že jehnìèí srdce snìdl. To však ten brach zatvrzele popøel a voda stoupla ještì výše, že až po ústa mu byla a on opìt o pomoc volal. Svatý Petr ještì jednou pøiznání žádal, a protože Bratr Štístko opìt zalhal, a apoštol nemìl v úmyslu jej nechat utopit, pomohl mu nakonec ven.
Došli až do jednoho království, kde zvìst slyšeli, že královská dcera je na smrt nemocná. Bratr Štístko jejich velkou šanci zavìtøil, že do konce života by vystaráno mìli, kdyby léèba byla úspìšná, i tak Svatého Petra popohánìl a postrkoval, aby si pospíšili, že apoštol schválnì o to více pomaleji kráèel, takže když byli do mìsta dorazili, uslyšeli, že princezna zemøela. Bratr Štístko se na Svatého Petra osopil, že kvùli nìmu pozdì pøišli, však apoštol pravil, že on i mrtvé k životu navracet umí.
Pøišli do zámku, zahaleného ve smutku, a Svatý Petr králi øekl, že jeho dceru k životu zpìt pøivede, zavedli je oba k ní a on si velký kotel pøinést poruèil a pak všichni kromì Bratra Štístka museli odejít. Pak Svatý Petr k mrtvé dívce pøistoupil a údy ji jeden po druhém uøezal a do kotle s vaøící vodou hodil až maso zaèalo od kosti odpadávat, a pak krásné bílé kosti vytáhnul a na stùl skládal. A tak celým tìlem uèinil, až na stole všechny kùstky srovnány byly. Pak kostru pøežehnal a tøikráte pravil:
„Ve jménu otce, syna i ducha svatého, mrtvá vstaò!“
A sotva to byl potøetí vyslovil, dívka obživnula a byla zdravá a krásná jako døív. Král se velmi zaradoval a ptal se apoštola, co za tu službu chce, že on je mu hotov pùlku království dát. Však Svatý Petr pravil, že on nechce nic. I tu se Bratr Štístko opìt rozzlobil, že s prázdnou by mìli odejíti, až nakonec si od krále sám nechal ranec zlatem naplnit.
A táhli dále až do jiného lesa pøišli a Svatý Petr øekl, že teï se zlato dìlit bude a rozdìl je na tøi díly. Bratr Štístko se podivil, proè tøi hromádky, když oni jen dva jsou, ale Svatý Petr pravil, že ta tøetí je pro toho, kdo jehnìèí srdce snìdl. A Bratr Štístko se koneènì pøiznal a peníze na svoji hromádku bez okolkù shrábnul. Svatý Petr mu popøál, a si tìch penìz užije, že on však dál s ním už nepùjde, že od teï pùjde každý svou cestou. Bratr Štístko nebyl proti, nebo ten podivín, co penìzi pohrdal, nebyl mu pøíliš po chuti.
Putoval Bratr Štístko svìtem a veselý život vedl, není tedy divu, že peníze se brzy rozkutálely a jednoho dne nemìl zase vùbec nic. Tu pøišel do království, kde jim právì princezna byla umøela a on se na zámek vydal a u krále se hlásit nechal, že dceru jeho k životu opìt pøivede. Král slyšel o tom zázraku, co se byl v jiném království udál, ale voják v nìm pøíliš velkou dùvìru nevzbuzoval, tak se svými rádci se radil. Moudøí mužové mu pravili, že to vyzkoušet mùže bez obav, jeho dcera již je stejnì mrtva, horší to již býti nemùže.
Tedy zavedli ho k mrtvé dívce a on si kotel plný vody poruèil pøinést a pod ním oheò rozdìlat, a pak všichni odejít museli. A on prve, jak to u Svatého Petra vidìl, údy princezniny øezal, do kotle házel a vaøil. Však že, jak správné kosti k sobì patøí nevìdìl, jen tak halabala je skládal, a když jsi myslil, že hotov již je, a pravil tøikrát: „Ve jménu otce, syna i ducha svatého, mrtvá vstaò!“,dívka mrtvá ležet zùstala, jak byla.
Bratr Štístko zhurta zaklel, když tu na jednou oknem vstoupil dovnitø Svatý Petr v podobì vysloužilého vojáka a zle Bratru Štístkovi vyèinil, že takovou vìc dìlá, když správný poøádek kostí nezná. A že mu tedy pomùže, že však za tu službu on nesmí od krále nic chtít ani si vzít. A kosti správnì rozložil a pak tøikráte dívce požehnal a ona zdravá a krásná jako døív vstala. Bratr Štístko byl rád, že to tak dobøe dopadlo, ale to že za to nic vzít nesmí, ho velmi dopalovalo. Co musí mít ten jeho kamarád za vrtochy v hlavì, že co mu jednou rukou dají, to druhou rozdává, takto pøemýšlel a protože chytrý byl, tak to byl nastrojil narážkami a øeèí lstivou tak, že mu král nakonec plný ranec zlata vnutil.
Bratr Štístko zvesela si s plný rancem zlata vykraèoval, ale u brány na nìj èekal Svatý Petr a káral ho, co on to je za èlovìka, že si pøes zákaz pøece jen zlato vzal, a že ještì nìco podobného vyvede, zle se mu povede. Bratr se bránil, že zlato mu vnutili a že snad mu tenhle ranec dlouho plný vydrží. A nakonec Svatý Petr, aby Bratr Štístko více ...
|
|
|
