ANONYMOUS

Title:Bílá a Cerná
Subject:OTHER LITERATURES Scarica il testo


Legendy
Bílá a Èerná

Jedna žena šla se svou dcerou a pastorkyní pøes pole píci žnouti. Tu pøichází dobrotivý Bùh v podobì ubohého žebráka a žen se na cestu do vsi ptá. Matka i její dcera mu posmìšnì povìdìly, a cestu sám hledá, ale hodná pastorkynì mu cestu ukázala, dokonce s ním kousek šla.
Bùh se na nehodné ženy rozhnìval a tak byl uèinil, že jejich tváøe zhrubly, èerné jako noc a ošklivé jako høích se staly; a nedosti bylo na tom, ještì jim záda køivicí ohnul. Však té hodné pastorkyni tøi pøání splnit slíbil a ona si byla pøála být krásná a èistá jako slunce, mít mìšec zlata, který se nikdy nevyprázdní a poslední její pøání bylo dostat se po smrti do nebe. Tu ji milostivý Bùh s požehnáním ta dvì pøání vyplnil a po smrti ráj pøislíbil.
Když byly matka se sestrou domù pøišly, celé èerné a ošklivé, vidìly, že pastorkynì je celièká bílá a krásná a do jejich srdcí vstoupila nenávist tak velká, že nemìly nic jiného na mysli, než jak nebohou dívku do neštìstí uvrhnout.
Pastorkynì mìla bratra Reginera, který ji velmi miloval, a jemu ona vyprávìla, co se jí pøihodilo. I Reginer se spolu s ní zaradoval a její krásu na obrázek si namaloval, aby se s ním tìšit mohl. Však kladla mu dívka na srdce, a obrázek ten nikomu neukazuje.
Reginer si povìsil obrázek na stìnu své komùrky; bydlel na královském zámku, kde sloužil jako koèí. Každý den stanul pøed tím obrázkem a dìkoval Bohu, že jeho sestøe takové štìstí dopøál.
I stalo se, že tomu králi, u kterého Reginer sloužil, zemøela žena a ta tak krásná byla, že podobné by èlovìk na svìtì nenašel, a král pro ni velmi truchlil. Sloužící si všimnuli, že koèí má obrázek, pøed kterým každý den stojí, a protože jejich srdce byla závistivá a nepøejícná, králi to žalovali. Tak si král obrázek nechal pøinésti a spatøil dívku tak krásnou, jako jeho milovaná žena byla, a ihned se do ní vroucnì zamiloval. Nechal si zavolat koèího a ptal se ho, kdo na tom obrázku je; on mu byl pravil, že to je jeho milovaná sestøièka. A král øekl, že ta a žádná jiná se jeho ženou stane, dal koèímu koèár i konì, zlatem zdobené šaty a poslal jej pro sestru.
Když Reginer s tou zprávou domù dorazil, sestøièka se zaradovala , avšak Èerná ji to štìstí závidìla a rozhnìvala se nad míru a ke své matce pravila, že ona jí celým svým umìním èarodìjným musí takové štìstí zajistit. A matka ji uklidnila, že vše už promyšleno má. Svým èarodìjným umìním omámila koèímu oèi, že napùl slepý byl, a nápìvem omámila jeho uši, že napùl hluchý byl. Pak nastoupili do koèáru, pastorkynì ustrojená do královského šatu, s ní macecha a sestra, Reginer si sednul na kozlík a vyrazili na cestu.
Když byli kus cesty ujeli, tu se Reginer naklonil a na sestru zavolal:
„Pøikryj se sestøièko milená,
a tì d隝 nesmáèí,
vítr nezcuchá,
ke králi pøijedeš líbezná“
Zeptala se pastorkynì macechy, co bratøíèek volal a ona pravila, že jí poruèil, a své krásné šaty svleèe a dá Èerné. Podivila se Bílá tomu pøání, ale byla pøání bratrovo vyplnila.
Jeli dále a po nìjaké chvíli Reginer opìt na sestru zavolal:
„Pøikryj se sestøièko milená,
a tì d隝 nesmáèí,
vítr nezcuchá,
ke králi pøijedeš líbezná“
Zeptala se pastorkynì opìt macechy, co bratøíèek volal a ona pravila, že jí poruèil, a svùj zlatý èepec sundá a dá Èerné. Podivila se Bílá tomu pøání, ale byla pøání opìt bratrovo vyplnila.
Jeli dále a po chvíli zavolal Reginer do tøetice:
„Pøikryj se sestøièko milená,
a tì d隝 nesmáèí,
vítr nezcuchá,
ke králi pøijedeš líbezná“
Zeptala se pastorkynì opìt macechy, co bratøíèek volal a ona pravila, že jí poruèil, a se na nìco z okna koèáru podívá. Jeli zrovna po mostì pøes velikou vodu a když se byla Bílá z okna vyklonila, tu ji ty dvì ženy zloøeèené popadly a dolù do vody shodily. V tom okamžiku, kdy se Bílá utopila, na hladinì se najednou snìhobílá kachna objevila a po øece plula. Reginer si nièeho nevšimnul a jel dál, až dorazili na královský dvùr.
Tak Reginer pøivedl králi Èernou, a protože mìl oèi oslepené a jen záøi zlatem zdobených šatù vidìl, že tu pravou pøivedl, si myslil. Král však, když to ztìlesnìní ošklivosti vidìl, velmi se na koèího rozhnìval a do hadí jámy ho uvrhnout nechal. Macecha však ovládala silná kouzla a i samotného krále tak obloudila, že se mu Èerná nakonec pøijatelná zdála, nechal je u sebe a nakonec se s ní byl oženil.
Jednou veèer, když v milostném objetí král s Èernou byl, pøiplula do kuchynì kamennou výlevkou snìhobílá kachnièka a takto zaprosila, a kuchtík tak hodný je, oheò rozdìlá a ona si svoje peøí osušit mùže. Tak kuchtík v krbu rozdìlal oheò a kachna si k teplu sednula, peøí si zobákem èechrala a zatímco tak sedìla a dobøe sobì èinila, tak se vyptávala:
„Copak dìlá Reginer, bratøíèek mùj?“
A kuchtík pravil:
„Sedí v hadí díøe.“
„A co dìlá Èerná v tomto domì“
A kuchtík pravil:
„S králem sdílí lože.“
„Bùh ho opatruj“, pravila kachna a výlevkou pryè odplula.
Druhého dne zase pøiplula a ty samé otázky kladla a tøetí den opìt. Tu kuchtík už to déle nemohl unésti, za králem bìžel a vše mu vypovìdìl. Král to na vlastní oèi chtìl vidìt, a když toho veèera byla kachnièka hlavu z výlevky opìt vystrèila, tu král popadnul mìè a hlavu jí ual. A tu se pøed ním ona krásná dívka objevila, kterou kdysi na obrázku spatøil a za ženu sobì vyvolil. Král byl najednou celý šasten, šaty jí pøinésti nechal a pak ona mu musela vyprávìt, jak skrze faleš a nenávist oklamána byla a do vody hozena; její první pøání bylo, aby král jejího nebohého bratra byl z té strašné hadí díry vysvobodil. Když král její pøání vyplnil, tak za macechou zašel a tak se jí byl zeptal, jaký by trest zasloužil ten, co krále hanebnì oklamal. Tu èarodìjnice, tak svou pýchou zaslepena byla, že jí ani na mysl nepøišlo, že o ní král mluví, byla zpupnì pravila, že toho provinilce je nutné donaha svléci a do sudu s høebíky a jehlami zavøíti a ten sud za konì zapøáhnout a toho konì do svìta vyhnat.
Tak její pøání splnili a ona i Èerná potrestány po právu byly. Král se s Bílou oženil a jejího bratra bohatì za vìrné služby odmìnil.



...