 |
| |
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Title:O panne Mahulene
Subject:OTHER LITERATURES
GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
O pannì Mahulenì
Byl jednou jeden král, který mìl syna, a ten si namluvil dceru jednoho mocného krále, která se jmenovala Mahulena. Ale protože otec jí jiného ženicha vyhlédl a Mahulena na svém trvala, že prince z celého srdce miluje a jiného si nikdy nevezme, tu se král rozhnìval a nechal temnou vìž postavit. Do té vìže Mahulenu a její komornou uvrhnul, a tak jí byl pravil, že sedm let tam sedìt bude a pak snad její vzdor pomine. Dal do vìže nanosit jídlo a pití na sedm let a pak dívky nechal ve vìži zazdít,ani sluneèní èi mìsíèní svìtlo se dovnitø nedostalo. Tak sedìly dívky ve tmì a nevìdìly, zda je den èi noc. Princ èasto chodil k vìži a volal jméno své milované, ale skrze tlusté stìny vìže nepronikl ani hlásek. Co jiném jim zbývalo než plakat a naøíkat?
Èas utíkal a podle toho, jak zásoby ubývaly, dívky poznaly, že se blíži konec tìch sedmi let. A tak si byly s nadìjí myslily, že se okamžik jejich vysvobození je na dosah, ale žádné rány kladivem se neozvaly, žádný kámen z vìže nepadl k zemi, vypadalo to, že na nì otec úplnì zapomnìl.
Když už jim jen trocha jídla a pití zbývala a mìli pøed sebou než bídnou smrt, tu se Mahulena pøece jen k èinu vzchopila, a že vlastními silami se z vìže dostat musí, rozhodla. Vzala nùž na chleba a tím zaèala maltu mezi kameny dloubat a vrtat, a když se byla unavila, komorná ji v práci vystøídala.
Po dlouhé a namáhavé døinì se jim koneènì podaøilo jeden z kamenù uvolnit. Pak druhý a tøetí, a po tøech dnech pronikl do vìže první sluneèní paprsek, až koneènì byl otvor tak velký , že jím bylo možné vyhlédnout ven.
Modré bylo nebe a dovnitø proudil èerstvý vzduch, ale to co vidìly, když se rozhlédly, je rozesmutnilo. Královský palác stal v troskách, mìsto a vesnice kolem, kam oko dohlédlo, byly vypáleny, rozlehlá pole zpustošená, ani živáèka nezahlédly.
Když byl otvor tak velký, že skrze nìj prolézti mohly, skoèila nejprve komorná a za ní Mahulena. Ale kam se mìly podíti? Nepøítel celou zemi znièil, krále vyhnal a obyvatele pozabíjel. Vandrovaly tedy pryè, jinou zemi hledat, ale nemohly nikde pøístøeší najít, ani èlovìka, který by jim podal kousek chleba, a jejich nouze byla tak velká, že svùj hlad musely tišit kopøivami.
Koneènì po dlouhém putování dorazily do jiného království, své služby všude nabízely, ale byly odmítány, nikdo se nad nimi nechtìl slitovat. Koneènì pøišly do velkého mìsta na královský dvùr. Ale i tady jím kázali jíti pryè, až nakonec kuchaø øekl, že mohou v kuchyni zùstat a jako Popelky sloužit.
Syn toho krále, do jehož zemì byly pøišly, byl právì ten milý panny Mahuleny. Král mu jinou nevìstu vybral, ta byla stejnì ošklivá jako mìla zlé srdce. Svatba byla urèena. a nevìsta už na zámek také pøijela, ale aby její strašlivou ošklivost nikdy byl nevidìl, ukryla se ve svých komnatách a Mahulena jí jídlo z kuchynì nosila.
Když nastal svatební den a nevìsta mìla být ženichem do kostela vedena, tu se princezna zastydìla za svoji ošklivost a bát se poèala, že se jí lidé budou vysmívat, až ji uvidí. Tedy si Mahulenu zavolala, že ji velkou èest prokáže, jí pravila, že ona si svatební šaty obleèe a ji zastoupí. Však Mahulena odmítla tu èest, která ji nepøísluší, a i peníze, které ji byla princezna nabízela, odmítla.
Tu princezna pøistoupila k pohrùžkám, že když rozkaz nesplní, o hlavu pøijde. Tedy se Mahulena oblékla a za princem spìchala. Lidé byli stejnì jako princ z její krásny u vytržení a on si byl pomysli, že ta dívka tak podobné jeho Mahulenì je, jako by to ona byla, ale ta jistì ve vìži již dávno bídnì zahynula.
Princ ji vzal za ruku a vedl ke kostelu. U cesty rostly kopøivy a Mahulena jim øekla:
A princ se podivil, cože to øíkala, a ona mu odvìtila, že jen na pannu Mahulenu myslila. Prince pøekvapilo, že Mahulenu zná, ale mlèel a šli dál. Když na pìšinì pøed kostelem stáli, Mahulena jí øekla:
Cože to zase pravila, zeptal se princ, ale ona mu opìt odvìtila, že jen na pannu Mahulenu myslila, a on se ji zeptal, jestli jí zná. a ona jen že z vyprávìní, a tak šli dál. Když byli do kostela dveømi vcházeli, tu Mahulena jim øekla:
A opìt králi na jeho otázku odvìtila, že jen na pannu Mahulenu myslila. Tu král vytáhnul drahý skvostný šperk, povìsil ho Mahulenì kolem krku a vzadu zapnul. Pak vešli do kostela, kde jim knìz vložil ruce jednu do druhé a oddal je. Pak šli zpìt, ale Mahulena už nepromluvila.
Když byla zpátky na zámku, šla do komnata princezniny a tam svlékla královské šaty a šperky, oblékla si svoji šedivou suknici a jenom ten šperk , co ji byl král dal, si ponechala.
Veèer když mìla být princezna do princovy ložnice vedena, vzala si hustý závoj, aby oblièej zakryla, a nikdo její podvod neprohlédl. Sotva sami zùstali, prince se jí ptal, co byla ráno tìm kopøivám pravila. Ale princezna odvìtila, že s kopøivami nemluvila. Tu øekl princ:
"Jestliže si nic neøíkala, pak nejsi moje pravá nevìsta."
Tu princezna odvìtila, že to její dìveèka jistì slyšela a jí to pøipomene, a bìžela do své komnaty a tam na Mahulenu zhurta spustila, cože to byla pravila a Mahulena øekla:
Princezna bìžela za princem, že už si vzpomnìla a ta slova mu opakovala. Ale princ se jí zeptal, co to byla na pìšince pøed kostelem pravila, a když ona mu odvìtila, že nic neøíkala, tu on øekl:
"Jestliže si nic neøíkala, pak nejsi moje pravá nevìsta."
Tu princezna odvìtila, že to její dìveèka jistì slyšela a jí to pøipomene. a bìžela do své komnaty a tam na Mahulenu opìt zhurta spustila, cože to byla pravila a Mahulena øekla:
Tu se princezna velmi rozhnìvala, že ta slova budou Mahulenu hlavu stát, ale nemeškala, bìžela za princem a že už si vzpomnìla a ta slova mu opakovala. Ale princ se jí zeptal, co to byla v kostelních dveøích pravila, a když ona mu potøetí odvìtila, že nic neøíkala, tu on øekl:
"Jestliže si nic neøíkala, pak nejsi moje pravá nevìsta."
Tu princezna odvìtila, že to její dìveèka jistì slyšela a jí to pøipomene, a bìžela do své komnaty a tam na Mahulenu do tøetice zhurta spustila, cože to byla pravila a Mahulena øekla:
Tu se princezna ještì strašlivìji rozhnìvala, že ta slova budou Mahulenu krk stát, ale nemeškala, bìžela za princem a že už si vzpomnìla a ta slova mu opakovala. A tu se jí král zeptal, kde má ten šperk, co jí dal. Ale ona odvìtila, že ji žádný nedaroval. A on jí øekl, že jí ho sám na krk zavìsil, a že ona jeho pravá nevìsta není. A strhnul ji závoj z tváøe a když tu šeredu spatøil, zdìšenì ustoupil zpìt a zeptal se, kdo je a co tu dìlá. A princezna mu byla pravila, že ona je jeho milovaná žena, že se jen bála, že se ji budou kvùli její ošklivosti vysmívat, tak Popelce šaty oblékla a místo sebe jí do kostela poslala. A princ ji øekl, ze chce tu dívku vidìt, a ji pøivede.
Princezna šla ven a øekla sluhùm, že ta Popelka je podvodnice, že má být na dvùr vyvedena a tam ji hlava sata. Sluhové Mahulenu popadli a snažili se ji pryè odtáhnout, ale ona volala hlasitì o pomoc, že princ její hlas uslyšel, ze své komnaty vyšel a vydal rozkaz, že mají dívku okamžitì pustit. Pøinesli svìtlo a on vidìl na jejím krku šperk, který byl své ženì v kostelních dveøích daroval.
"Ty jsi moje pravá nevìsta, která se mnou v kostele byla, pojï se mnou do mojí komnaty"
A když byli sami, tu ji princ, pravil, že se jeho milované Mahulenì podobá, že se mu zdá, jako by to ona sama byla. A tu Mahulena odvìtila, že ona sama to je, koho miloval a pøed sedmi lety ztratil, moøena hladem a žízni ve vìži strádala, slunce ani mìsíc nevidìla, že s ní byl v kostele oddán a ona jeho ženou je.
Pak se byli políbili a zaèala první noc jejich spoleèného života.
Ta proradná princezna byla stìtím hlavy za podvod odmìnìna.
Ta vìž, ve které byla Mahulena uvìznìna, stála ještì dlouhý èas.
...
|
|
|
