GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB

Title:KOSMÁCEK1
Subject:FICTION Scarica il testo


GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Kosmáèek1


Byl jednou jeden král, který mìl ženu se zlatými vlasy, a ona byla tak krásná, že podobnou bys na svìtì nenašel. I stalo se, že onemocnìla a cítila, že její smrt je blízko, i zavolala si krále a slibem ho zavázala, že až ona umøe, mùže se znovu oženit, že si však musí vzít ženu jí podobnou. A sotva tak král slíbil, ona zavøela oèi a zemøela.
Král však dlouhý èas nemìl na novou svatbu ani pomyšlení, až rádcové mu pravili, že by novou ženu sobì vzíti mìl. Král na všechny strany svìta posly vyslal, aby mu ženu královnì podobnou našli. A tak jezdili poslové svìtem køížem krážem, a když už byli krásku královnì podobnou našli, tu ona zlaté vlasy nemìla, takže se nakonec domù vrátili s nepoøízenou.
I král mìl dceru, které byla stejnì jako její matka krásná a i zlaté vlasy mìla, a jak dorùstala, tu si král povšimnul, jak je své matce velmi podobná a náhle k ní prudkou lásku pocítil a svým rádcùm øekl, že jeho dcera se jeho ženou stane. Tu se rádcové velmi podìsili a od takového èinu, který v rozporu s božími pøikázáními je, ho odrazovali.
Princezna se vylekala ještì více, když rozhodnutí svého otce slyšela, ale doufala, že ho od toho èinu odvrátí. I øekla králi, že se jeho ženou stane, když jí její pøání vyplní, že troje šaty si pøeje, jedny aby zlaté jako slunce, druhé støíbrné jako mìsíc a tøetí tøpytivé jako hvìzdy byly. Dále si pøála pl᚝ vyrobeny z tisícero kùži a kožek všech druhù zvíøat, co jich v jeho øíši žije. Tak si princezna myslila, že splnit tato pøání je nemožné a ona svého otce od jeho pøíšerného skutku odradí.
Ale král se nevzdal, nejlepší šièky svého království svolal a musely vyrobit ty troje šaty, jedny zlaté jako slunce, druhé støíbrné jako mìsíc a tøetí tøpytivé jako hvìzdy. A královští lovci museli všechnu zvìø, žijící v království vyhledat, a od každého druhu jedno ulovit a kùži stáhnout, a pak z toho šièky musely pl᚝ vyrobit.
Koneènì, když bylo všechno hotovo, nechal král šaty i pl᚝ dceøi pøinésti, a že druhý den svatba bude, jí oznámil. Princezna vidìla, že její nadìje, že její otec své pøání zmìní, je ztracena, tu se tedy odhodlala v noci k útìku; ze svých zlatých cenností si vzala zlatý prsten, zlatý kolovrátek a zlaté pøadénko, ty troje šaty do oøechové skoøápky vložila, tváø a ruce si sazemi zaèernila a ten kožíšek z tisícera kùží si oblékla, že jako Kosmáèek rázem vyhlížela.
A vydala se na cestu, byla noc a ona šla hlubokým lesem až našla dutý strom, a protože unavena byla, vlezla si dovnitø a usnula.
Vyšlo dávno slunce, ale ona ještì spala, i když byl bílý den. Tou dobou král té zemì byl na lovu v tomtéž lese a jeho psí smeèka k tomu stromu pøibìhla, òafala, štìkala a kolem pobíhala. Tu král lovcùm poruèil, a se dovnitø podívají, že je tam jistì nìjaké zvíøe ukryté. Lovci uposlechli rozkazu, a když se pak ke králi zpìt vrátili, øíkali že v tom stromì podivuhodné zvíøe spí, co kožíšek z tisíce kùží má. Tu král pravil, a oni ho živé pro nìj chytnou a svážou, že si ho sebou na zámek vezme.
Když lovci dívku popadli, ona se byla probudila a naøíkat zaèala, že je jen ubohé dítì bez rodièù, aby ji sebou vzali. I oni jí Kosmáèek pravili, a že do kuchynì na vymetaní popela by se hodila,
Když na zámek pøijeli, tu ji malý chlíveèek pod schody ukázali, kam denní svìtlo nezavítalo, a tam že bydlit mùže, ji pravili. Pak byla do kuchynì poslána, aby tam vodu a døíví nosila, drùbež škubala, zeleninu èistila, popel vymetala, prostì dìlala ty nejhorší práce. Tak žila Kosmáèek dlouhý èas velmi bídnì. Ach krásná princeznièko, co s tebou jen bude?
I stalo se , že jednou na zámku velký ples poøádali, a tu se Kosmáèek kuchaøe zeptala, jestli by se nemohla na chvíli nahoøe kouknout, že jen mezi dveømi se podívá. I kuchaø svolil, však za pùl hodiny že má být zpátky, nebo bude tøeba popel vymésti.
Tak Kosmáèek vzala svoji olejovou lampièku a do chlívku spìchala, tam si ruce i oblièej od sazí umyla, a její krása zase na svìtlo boží vystoupila, pak z oøíšku ty šaty jako slunce zlaté vytáhla a oblékla. A na ples se vydala, lidé se za ní otáèeli, však nikdo ji nepoznal, že nìjaká cizí princezna sem zavítala, mysleli. Král, když ji uvidìl, o tanec ji požádal a pøi nìm si byl pomyslil, že krásnìjší dívku ještì nikdy nevidìl. Když tanec skonèil, uklonila se, a když se král byl ohlédnul, ona se mu zatím ztratila a nikdo nevìdìl kam. Hlídaè, který pøed zámkem stál, nikoho odcházet nevidìl.
Kosmáèek zatím v chlíveèku šaty sundala, tváøe a ruce si zaèernila kožíšek si natáhla a do kuchynì spìchala, aby práci dokonèila. tu ji kuchaø pravil ,aby pro krále na ráno chlebovou polévku uvaøila, že on by se taky rád na ten ples podíval, ale že aby pozor dala a do té polévky ji ani chloupek z jejího kožíšku neupadl, sice prý nikdy jíž najísti nedostane. Kuchaø odešel a Kosmáèek se do vaøení polévky pustila, a když hotova byla, na dno mistièky, do které pak polévku nalila, zlatý prsten položila.
Když ples skonèil, nechal si král polévku pøinésti, a chutnala mu velmi, tak si pomyslil, že lepší chlebovou polévku nikdy nejedl, a když ji dojedl, na dnì misky prsten objevil a pochopit nemohl, kde se tam byl vzal. I nechal si kuchaøe zavolat a ten se hned polekal a zle Kosmáèkovi vyèinil, že jistì chloupek z jeho kožíšku do polévky padnul. Však král, když pøed nìj ustrašený kuchaø pøedstoupil, se jen zeptal, kdo polévku pøipravoval. Kuchaø mu odvìtil, že on ji uvaøil, ale to mu král nevìøil, nebo polévka byla jiná než vždycky a tak musel kuchaø s pravdou ven, že Kosmáèkovi polévku poruèil pøipravit, králi doznal.
Tak si nechal král Kosmáèka zavolat a podivného tvora se ptal, co na zámku dìlá, a ona mu pravila, že je celkem k nièemu, snad jen kvùli tomu, aby ji kolem hlavy mohli døeváky házet, si ji na zámku drží a o prstenu, že ona nic neví. Tak se král nic rozumného nedozvìdìl a tak Kosmáèka propustil.
Za nìjaký èas se zase na zámku ples konal a kuchaø ji stejnì jako poprvé dovolil jít se podívat. Bìžela Kosmáèek do chlíveèka a zase se umyla, šaty støíbrné jako mìsíc si oblékla, své zlaté vlasy rozpustila a na ples pospíchala, kde se král velmi potìšil, když ji opìt spatøil a protože právì nový tanec zaèal, tancovali spolu, a když byl tanec skonèil, opìt mu zmizela, ani nevìdìl jak.
Ve svém chlíveèku se zase v Kosmáèka zmìnila a polévku pro prince vaøit spìchala, nebo jako prve kuchaø se taky potìšit pohledem na tanèící hosty chtìl. Na dno mistièky Kosmáèek zlatý kolovrátek vložila. A polévka zase králi velmi chutnala, a když byl ten šperk našel, nechal si kuchaøe a pak i Kosmáèka zavolat, ale ona mu zase jen to o tìch døevácích pravila a k tomu zlatému kolovrátku se neznala, tak ji propustit musel.
Když potøetí ples král poøádal a Kosmáèek zase kuchaøe o svolení žádala, tu ji ten pravil, že ona èarodìjka musí být, že tak dobrou polévku vaøit umí, ještì lepší jak on sám. A vše se událo jako dvakráte pøed tím, Kosmáèek si ve svém chlíveèku šaty tøpytivé jako hvìzdy oblékla a na ples spìchala. Král však tentokráte poruèil, aby tanec déle než obvykle trval, a když spolu byli tancovali, tu jí, aby nevìdìla, na prst onen zlatý prsten z polévky navléknul. Když tance skonèil, král pevnì držel Kosmáèka za ruce, ale ona se mu vytrhla a v davu mu zmizela.
Kosmáèek bìžela do chlíveèka pod schody, ale protože déle jak pùlhodiny pryè byla, nestihnula si šaty sundat a jen si kožíšek pres nì navlékla a tváøe i ruce si jen ledabyle zaèernila, že prst s tím prstenem ji bílý zùstal. Spìchala polévku pro krále vaøit a tentokráte na dno misky zlaté pøadénko vložila.
Král byl polévku s velkou chutí snìdl a zlaté pøadénko našel, nechal si Kosmáèka opìt zavolat a když pøišla, všimnul si bílého prstu s prstenem. A tu ji za tu ruku chytil a pevnì držel, a když se mu chtìla vyškubnout, tu ji z pod pláštì záø jejích šatù probleskla. A tu král vyskoèil a ten její kožíšek ji strhnul, tu se pøed ním objevila v celé své kráse a její zlaté vlasy se ji po ramenou rozprostøely, a když si pak byla oblièej umyla, uvidìl, že ona nejkrásnìjší dívka na svìtì je.
A že ji za ženu chce ji pravil, ona souhlasila a za nìjakou chvíli se na tom zámku velká svatba slavila a oni pak žili v lásce a štìstí až do konce svých dnù.



1Kosmáèek - tak øíkali naši pøedkové chlupatému stvoøení

GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Kosmáček1


Byl jednou jeden král, který měl ženu se zlatými vlasy, a ona byla tak krásná, že podobnou bys na světě nenašel. I ...

  • Libri.it

  • Libri.it