GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB

Title:HUSOPASKA
Subject:FICTION Scarica il testo


GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Husopaska


Žila byla jedna stará královna, které její muž již pøed mnoha lety zemøel, a ta mìla jednu krásnou dceru. Když byla princezna vyrostla, požádal o její ruku princ z daleka. A když pøišel èas, kdy se mìli brát, a Zenobia se mìla vydat do cizí zemì, nechala ji její matka zabalit mnoho krásných vìcí, zlata, støíbra, šperkù, pohárù, zkrátka všechno, co královská nevìsta potøebuje, nebo svoje dítì za srdce milovala.
Taky jí dala s sebou komornou, která s ní mìla jet a do rukou ženicha ji pøedat, a každá na cestu dostala na konì, a Zenobiin kùò se jmenoval Falada a umìl mluvit. Když nadešla hodina louèení, odešla matka do ložnice, tam vzala nožík a øízla se do prstu, až zaèala krvácet; vzala snìhobílý klùcek a nechala do nìj skanout tøi kapky krve. Podala ho pak své dceøi a pravila
„Milé dítì, støez jej jako oko v hlavì, cestou se ti bude hodit.“
Pak se spolu zarmoucenì rozlouèily, princezna si ten klùcek strèila za òadra, nasedla na konì a vydala se za ženichem.
Jely asi hodinu a Zenobia najednou pocítila velkou žízeò, a tak øekla komorné:
„Sestup a naplò mi mùj pohár, který máš u sebe, vodou z potoka, ráda bych se napila.“
„Když máte žízeò,“ pravila komorná: „sama sestupte, lehnìte si k vodì a napijte se, já nejsem vaše dìveèka.“
Tak pokorná Zenobia, majíc velkou žízeò, sestoupila, sklonila se k potoku a pila jen tak,nemohouc se napít ze svého zlatého poháru. Pravila tiše:
„Ach bože!“
Tu ji odpovìdìly ony tøi kapky krve:
„Kdyby to tvoje matka vìdìla, srdce by jí od lítosti puklo.“
Ale princezna byla pokorná, neøekla nic, nasedla opìt na konì. Ujely nìkolik mil, ale den byl horký a ona opìt pocítila žízeò. Tekl kolem potùèek, a tak ještì jednou zavolala na komornou:
„Sestup a podej mi mùj zlatý pohárek k pití.“ nebo byla již na døívìjší zlá slova zapomnìla.
Ale komorná odvìtila bez jakékoliv pokory:
„Chcete-li pít, napijte se sama, nejsem vaše dìveèka.“
Tak Zenobia zase sestoupila z konì, položila se k tekoucí vodì, zaplakala a øekla:
„Ach Bože.“
Tu ji odpovìdìly ony tøi kapky krve:
„Kdyby to tvoje matka vìdìla, srdce by jí od lítosti puklo.“
Ale když Zenobia pila, pøíliš se naklonila a ten klùcek s tøemi kapkami krve ji ze záòadøí vypadnul a po vodì uplaval, aniž by to byla vùbec zpozorovala.
Ale komorná to zpozorovala a zaradovala se, nebo nyní, když Zenobia ty tøi kapky krve ztratila, stala se slabou a bezmocnou a ona nad ní získala moc,.
Když chtìla Zenobia opìt nasednout na konì, který se Falada jmenoval, øekla jí komorná.:
„Falada patøí mnì, tobì tahle herka!“ a princezna si to líbit nechala..
Tu ji komorná dále zlými slovy èastovala, Zenobia musela své královské šaty svléci a obléci si obyèejné šaty komorné, nakonec musela pøísahat, že to nikomu na královském dvoøe neøekne, a když tuto pøísahu nedodrží, na místì ji komorná zabije.
Falada se vše pozoroval a dobøe si to zapamatoval.
Komorná nasedla na Faladu a pravá nevìsta na tu herku, a jely dále, až koneènì dorazily do královského zámku. Tam zavládla z jejich pøíjezdu veliká radost, královský syn jim vyšel vstøíc, pomohl komorné z konì a myslíc, že je to jeho nevìsta, vedl ji po schodech nahoru, pravá princezna zùstala stát dole.
Starý král shlížel z okna a uvidìl dole na dvoøe Zenobii, byla tak køehká, jemná a krásná; vešel do královské komnaty a zeptal se nevìsty na tu, kterou s sebou mìla a teï dole na dvoøe stojí, kdopak to je.
„Vzala jsem ji na cestu, aby mi rychleji ubíhala, nechejte ji jako dìveèku pracovat, a tu jen nezahalí.“
Ale starý král pro ni nemìl žádnou práci, až nakonec rozhodl:
„Mám tu malého chlapce, který pase husy, tomu by mohla pomáhat.“
Chlapec se jmenoval Jeèmínek a tomu musela Zenobia pomáhat pást husy.
Brzy komorná pravila princi:
„Milovaný manželi, splníte mi jedno pøání, prosím?“
On odvìtil: „Jistì, rád to uèiním.“
„Nechejte zavolat øezníka a toho konì, na kterém jsem pøijela, nechejte porazit, neb mne cestou velmi pohnìval.“
Komorná se velmi bála toho, že by ten kùò mohl promluvit. A když to vešlo na vìdomí, že Falada má umøít, tu Zenobia tajnì zašla za øezníkem a dala mu zlato, aby pro ni malou službu vykonal.
Ve mìsta byla velká temná brána a na tu mìl Faladovu hlavu povìsit, aby se nìkdy na nìj mohla alespoò podívat.A øeznický pacholek nakonec tak uèinil, ual koni hlavu a pøibil ji nad temnou bránu.
Brzy ráno, když spolu s Jeèmínkem pod tou bránou husy na pastvu vyhánìli, Zenobia pravila:
„O Falado, tady visíš.“
A hlava jí odvìtila:
„O panno královnièko, tudy kráèíš, kdyby to tvá matka vìdìla, srdce by ji samý žalem puklo.“
Pak vyšli z mìsta ven a vyhnali husy do polí. A když byli na pastvu pøišli, posadila se Zenobia do trávy a rozpustila si své zlaté vlasy. Když to Jeèmínek vidìl, chtìl si jich pár vytrhnout. Tu Zenobia zvolala:
„Vìtøíku, spìchej jen
Jeèmínkovi
klobouk vem,
honí jej lukami a!
Až vlasy spletu
pak mu jej vra!“
A tu zavanul silný vítr, který shodil Jeèmínkovi jeho klobouèek a hnal ho po zemi, a on za ním musel bìžet. Než ho dohnal, mìla už Zenobia vlasy uèesány a zapleteny, takže ji žádné vytrhnout nemohl. Tu se Jeèmínek pohnìval a více s ní nemluvil; a pásli husy až do veèera, pak šli domù.
Druhého rána, když zase pod tou temnou branou procházeli, pravila dívka:
„O Falado, tady visíš.“
A hlava jí odvìtila:
„O panno královnièko, tudy kráèíš, kdyby to tvá matka vìdìla, srdce by ji samý žalem puklo.“
A když si v polích na louce sedla a zaèala si vlasy èesat a Jeèmínek ji zase chtìl nìjaké vytrhnout, tu rychle zavolala:
„Vìtøíku, spìchej jen
Jeèmínkovi
klobouk vem,
honí jej lukami a!
Až vlasy spletu
pak mu jej vra!“
Tu opìt vítr zavanul a strhnul mu klobouèek z hlavy a on za ním zase musel bìhat, když byl zpìt pøišel, mìla své krásné zlaté vlasy zase upraveny, a nemohl ji žádný polapit, a tak pásli husy, dokud nenastal veèer.
Ale veèer, když pøišli domù , šel Jeèmínek ke starému králi a pravil:
„S tou dívkou už pást husy nechci.“
„Proèpak ne?“zeptal se král.
„Protože mne celý den zlobí.“
Tu mu král poruèil, aby mu vše vypovìdìl, jak to celý den chodí.
Jeèmínek pravil:
„Ráno, když jdeme s husami tou tmavou bránou , visí nad ní koòská hlava a ona jí øíká
„O Falado, tady visíš.“
A hlava jí odvìtí:
„O panno královnièko, tudy kráèíš, kdyby to tvá matka vìdìla, srdce by ji samý žalem puklo.“
A pak Jeèmínek dál vyprávìl, jak to chodí na husí pastvì, a jak mu vítr klobouèek shazuje a on ho musí honit po polích.
Tu mu král poruèil, aby pøíštího dne spoleènì na pastvu husy vyhnali, a on sám, když nastalo ráno, ukryl se v té temné bránì a slyšel, jak husopaska mluví s Faladou. A pak šel král na pole a ukryl se na louce za jeden keø.
Pak brzy na vlastní oèi vidìl, jak husopaska s pasáèkem pøihnali husy, a jak si po malé chvíli Zenobia sedla do trávy a rozpustila vlasy, a ony jí na slunci záøily. Po chvíli zvolala:
„Vìtøíku, spìchej jen
Jeèmínkovi
klobouk vem,
honí jej lukami a!
Až vlasy spletu
pak mu jej vra!“
Tu zavál vítr a vzal Jeèmínkovi z hlavy klobouèek, že musel za ním daleko utíkat, a dìveèka se zatím uèesala a lokny si spletla.
Potom odešel král nepozorovanì pryè, a když se veèer husopaska vrátila domù, zavolal si ji stranou a zeptal se jí, proè to všechno dìlala.
„Nesmím vám nic øíci, nesmím si žádnému èlovìku stìžovat na své neštìstí, nebo jsem tak pøi Bohu všemohoucím pøísahala, protože jinak bych pøišla o život.“
On ji byl pøemlouval, a zanechá všech obav, ale ona nedala, až ji král nakonec øekl:
„Mne to tedy øíci nemùžeš, ale mùžeš si postìžovat tøeba peci.“ a odešel pryè.
Tu si Zenobia vlezla do pece a zaèala v ní plakat a naøíkat,
„Sedím tu celým svìtem opuštìná královská dcera, falešná komorná mì má v moci, svoje královské šaty jsem musela sundat, a ona moje místo vedle mého ženicha zaujala, a já abych tu jako husopaska sloužila. Kdyby to moje matka vìdìla, srdce by jí žalem puklo.“
Král ale zùstal stát venku za pecí, èíhal na Zenobii a slyšel všechno, co byla øekla.
Pak vešel opìt dovnitø a poruèil Zenobii vyjít z pece ven. Nechal ji obléci do královských šatù, a na svìtlo vyšla její krása, jakoby hvìzda zazáøila.
Starý král zavolal syna a vyjevil mu, že má po bodu falešnou ženu, že to je jen komorná, ta pravá stojí tady vedle nìj.
Mladý král byl ze srdce rád, když vidìl dívèinu krásu a ctnost. Nechal vystrojit obrovskou hostinu a pozval na ni všechny lidi a pøátele. Ženich sedìl uprostøed, z ...

  • Libri.it

  • Libri.it