GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB

Title:HONZA JEŽEK
Subject:FICTION Scarica il testo


GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Honza Ježek


Byl jednou jeden sedlák, který mìl dosti penìz i majetku, ale aè byl bohatý, pøece jen mu k úplnému štìstí nìco chybìlo; nemìl se svou ženou žádné dìti. Èastokráte, když šel s ostatními sedláky do mìsta, smáli se mu a ptali se ho, proèpak nemá žádné dìti. Tu se jednou tak rozzlobil, že když pøišel domù, øekl:
„Já chci dítì, tøeba by to ježek byl!“
Tak porodila jeho žena dítì, které bylo nahoøe ježek a dole chlapec, a když to vidìla, polekala se a øekla:
„Jen se podívej, ty jsi ho zaklel!“
Tu pravil muž:
„K èemu to vše, musíme chlapce pokøtít, ale kmotra mu neseženeme.“
Žena mu odvìtila:
„Jinak než Honza Ježek ho pokøtít nemùžeme.“
Když byl pokøtìn, øekl faráø:
„Ten nemùže skrze ty bodliny ani do poøádné postele.“
Tak mu za pecí položili trochu slámy a on tam lehával. Matka ho ani kojit nemohla, protože by ji bodlinami popíchal. Tak ležel Honza Ježek za pecí osm let. Jeho otec z nìj byl jen mrzutý a doufal, že umøe. Ale Honza Ježek nezemøel, nýbrž tam stále ležel.
Jednou se událo, že ve mìstì byl jarmark. Sedlák tam chtìl jít, tu se tedy zeptal ženy, co ji má pøinést:
„Kousek masa a dvì veky bílého chleba.“ odvìtila.
Potom se zeptal dìveèky a ta chtìla pár vlnìných punèoch a døeváky. Koneènì též øekl:
„A Honzo Ježku, tobì mám co pøinésti?“
„Tatínku,“ øekl Honza Ježek: „pøineste mi dudy.“
Když sedlák opìt pøišel domù, dal ženì, co jí nakoupil, maso a chleba, potom dal dìveèce punèochy a døeváky, koneènì šel také za pec a dal Honzovi Ježkovi dudy. A když teï mìl Honza Ježek dudy, øekl:
„Tatíèku, jdìte ke kováøi a nechte mi okovat kohouta, nebo já na nìm pojedu do svìta a už se nikdy nevrátím.“
Otec byl rád, že se ho zbaví, a nechal mu kohouta okovat. Když to bylo hotovo, Honza Ježek si na kohouta sednul a jel pryè, ale vzal s sebou také jednu svini a osla, aby je v hlubokém lese pásl. V lese s ním kohout vyletìl na vysoký strom, tam Honza Ježek sedìl, støežil osla i svini a sedìl tam dlouhé roky, dokud z toho osla a svinì nevzrostlo velké stádo. A jeho otec o nìm nic nevìdìl.
Když tak Honza Ježek na tom stromì sedával, hrál pøi tom na dudy a hrál vám pøekrásnì. Jednou jel kolem jeden král, který ztratil cestu a slyšel hudbu. Tomu se král velmi podivil i poslal sloužícího, aby se po okolí porozhlédnul, odkud že ta hudba pøichází. Sluha se rozhlížel, ale nevidìl nic jiného než na stromì sedìt podivné malé zvíøe, které vypadalo jako kohout, na kterém sedí ježek a hraje na dudy.
Král poruèil sloužícímu, aby se zeptal, proè tam sedí a zda by nevìdìl, kde je cesta do jeho království. Honza Ježek sletìl se stromu a øekl, že králi cestu rád ukáže, když se mu král upíše slibem, že mu dá to, co mu první na královském dvoøe pøijde do cesty.
Tu si král pomyslil:
„To mohu lehce slíbit, vždy to stvoøení jistì nièemu nerozumí a èíst nedokáže, napíšu, co budu chtít!“
Král vzal péro a inkoust, uèinil písemný slib, a tak mu Honza Ježek ukázal cestu a on šastnì dorazil domù. Ale jeho dcera, která ho z dálky vidìla, byla tak plná radosti, že se králi rozbìhla vstøíc a políbila ho. Tu si král vzpomnìl na svùj slib a vyprávìl jí, jak se mu vedlo a že ji jednomu podivuhodnému stvoøení zaslíbil, nebo byla to první co potkal, a to zvíøe sedí celé dny na stromì a hraje na dudy, ale i když ji slíbil a upsal, on ji nedostane, protože jistì neumí èíst. To byla princezna ráda a øekla, že to je dobøe, protože ona by k nìmu nikdy nešla.
Honza Ježek pásl dál osla i svinì, byl stále veselý, sedìl na stromì a hrál na dudy. Nyní se událo, že jiný král tudy jel s svými sloužícími a bìžci a ztratil se a nemohl trefit domù, protože ten les byl hluboký a rozlehlý. Tu pojednou uslyšel krásnou hudbu a øekl jednomu z bìžcù, aby se kolem porozhlédnul a bìžec pøišel pod ten strom a na nìm uvidìl sedìt kohouta a na nìm Honzu Ježka. I zeptal se ho bìžec, co tam nahoøe dìlá.
„Pasu svoje osly a svinì, ale co si pøeje vy?“
Tu mu bìžec øekl, že se ztratili a netrefí zpìt do království, zda by jim tedy nemohl ukázat cestu. Tak sletìl Honza Ježek ze stromu a øekl starému králi, že mu ukáže cestu, když mu dá to jediné, co první potká doma pøed královským zámkem.
Král odvìtil: „Ano.“
A upsal se Honzu Ježkovi, že to má dostati. Když to uèinil, jel Honza Ježek pøed nimi na kohoutu a ukázal jim cestu a král šastnì dorazil zpìt do své øíše. Když pøijel na královský dvùr, mìl z toho velkou radost. Mìl však pøekrásnou dcerku, která mu bìžela naproti, padla mu kolem krku a políbila ho a radovala se, že se jí otec vrátil.
Také se ho ptala, kde tak dlouho v tom svìtì byl a on ji vyprávìl, že se ztratil a už byl blízek toho, že se nikdy nevrátí, ale když jeli hlubokým lesem, byl tam jeden, napùl ježek, napùl èlovìk, jedoucí na kohoutu a sedící na jednom velkém stromì a ten krásnì hrál na dudy a z lesa jej nakonec vyvedl a cestu mu ukázal, ale on mu za to slíbil, že první, co na svém královském dvoøe potká, mu dá a tím byla právì ona, což je mu velmi líto.
Ale princezna slíbila, že jeho slib ráda splní a k tomu podivnému stvoøení pùjde.
Honza Ježek pásl dál svoje svinì, a ty svinì mìly selata a stádo se rozrùstalo a za chvíli bylo tak velké, že jich byl les plný. Tak dále nechtìl Honza Ježek v lese zùstávat, tedy nechal vzkázat otci, aby ve vsi všechny stáje a chlívky vyklidili, nebo on se vrací s pøevelikým stádem, že každý, kdo by zabíjet chtìl, mùže tak uèinit.
Otec z toho byl rozmrzelý, když to uslyšel, nebo doufal, že Honza Ježek je dlouhý èas už mrtev. Honza Ježek nasednul na kohouta a stádo sviní hnal pøed sebou do vsi a nechal zabíjaèku poøádat, inu to vám bylo lomozu a veselí, že to bylo na dvì hodiny cesty od vsi slyšet.
Potom Honza Ježek øekl:
„Tatíèku, jdìte ke kováøi a nechte mi ještì jednou okovat kohouta, nebo já na nìm pojedu do svìta a už se nikdy nevrátím.“
Tak nechal otec kohouta znova okovat a byl rád, že se Honzy Ježka koneènì zbaví. Honza Ježek se tedy vydal do prvního království, ve kterém král poruèil, že na toho, kdo by na kohoutu pøijel a mìl u sebe dudy, mají všichni støílet, sekat a bodat, aby se do zámku nedostal.
Když tam nyní Honza Ježek pøijel, vyrazili na nìj s bajonety, ale on pobídnul kohouta ostruhami a pøeletìli pøes bránu pøed královské okno, spustil se dolù a zavolal na krále, že mu má dáti, co mu slíbil, jinak pøijde o život on i jeho dcera.
Tu král dceøi domluvil, aby k nìmu ven vyšla a jim tak životy zachránila. Princezna se oblékla do bílého, její otec ji dal koèár se šestispøežením, s vznešenì obleèenými sloužícími a naložený zlatem a bohatstvím. Princezna nasedla a Honza Ježek s kohoutem a dudami usednul vedle ní, pak jim požehnali a oni jeli pryè.
Král si mysli, že svoji dceru už více nespatøí. Ale šlo to jinak, než si byl myslil, nebo když byli kousek cesty pøed mìstem, tu strhnul Honza Ježek princeznì krásné šaty a svými bodlinami ji tak popíchal, až byla celá zkrvavìlá a øekl:
„To je odmìna za tvoji faleš, bìž pryè, já tì nechci!“ a vyhnal ji zpìt domù.
Honza Ježek jel dál na svém kohoutu a se svými dudami do druhého království, jehož králi také cestu ukazoval. Ten král poruèil, že když pøijede nìkdo jako Honza Ježek mají ho volnì nechat projíti, slávu provolávati a do královského zámku pøinésti. Když ho nyní princezna vidìla, velmi se polekala, protože pøece jenom pøíliš podivnì vyhlížel, ale pomyslila si, že jí stejnì nic jiného nezbývá, když to její otec slíbil.
Tak Honzu Ježka mile pøivítala a pak spolu byli oddáni. Nato šli spoleènì ke královské tabuli, kde ho princezna po svém boku posadila a jedli a pili. Když nastal veèer a chtìli jít spát, tu se princezna velmi obávala jeho bodlin, ale on ji øekl, aby se nestrachovala, že jí neublíží.
Pak Honza Ježek øekl starému králi, aby ètyøem mužùm poruèil hlídat pøed dveømi ložnice a rozdìlat velký oheò. Až Honza Ježek vejde do ložnice, než se položí do postele, nejprve se vysvleèe z ježèí kùže a nechá ji ležet pøed postelí, tu musí ti mužové rychle pøiskoèit, hodit kùži do ohnì a poseèkat, dokud ji oheò úplnì nestráví.
Když tedy jedenáctá hodina odbila, vešel Honza Ježek do komnaty, stáhnul si ježèí kùži a nechal ...

  • Libri.it

  • Libri.it