GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB

Title:BÍLÝ HAD
Subject:FICTION Scarica il testo


GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Bílý had


Dávno již tomu, žil jednou jeden král, jehož moudrost byla známa po celé zemi. Nic mu nezùstalo utajeno, a zdálo se, že nìjaké tajemné síly mu nosí zprávy po vìtru. Ten král mìl jeden zvláštní zvyk. Každé poledne, když byla tabule prostøena a byl sám, musel jeden vìrný sluha pøinést ještì jednu mísu. Ta mísa však byla vždy pøikrytá a ani ten sluha sám nevìdìl, co je uvnitø, a nevìdìl to žádný èlovìk, nebo král ji otevøel vždy, když byl úplnì sám.
Tak to šlo dlouhý èas, až pøišel den, kdy sluha opìt pøinášel mísu a popadla ho taková zvìdavost, které nemohl odolat a tak mísu zanesl do své komory. A když byl dveøe peèlivì zamknul, zvedl víko a uvidìl, že na míse leží bílý had. Pøi tom pohledu dostal tak neodolatelnou chu, že jsi kousek peèenì uždibnul a strèil do úst. Sotva se masa dotknul jazykem, proniklo oknem k jeho uším štìbetání tenkých hláskù. Podíval se tedy ven a uvidìl vrabèáky, jak jeden s druhým si vyprávìjí o pøekot o tom, co se na poli a v lese vidìli. Tu mladík pochopil, že jediné sousto hadího masa mu dodalo schopnost rozumìt øeèi zvíøat.
I událo se jednoho dne, že králi se ztratil krásný prsten a protože onen sluha mìl pøístup všude, padlo na nìj podezøení, že on jej vzal. Král si ho pøedvolal a zlými slovy ho èastoval, høímal na nebohého chlapce, že pokud do rána nebude viník nalezen, bude on za zlodìje považován a souzen. Nic nepomohlo, že svou nevinu popíral, s touto hrozbou byl propuštìn. Zmítán strachem a obavami vyšel na dvùr a pøemýšlel o tom, že mu pomoci není.
Tu uvidìl dvì kachny, jak se cachtají ve vodì, zobáky si èistí peøí a spolu rozprávìjí. I zaposlouchal se do jejich hovoru, ve kterém si o dobré pastvì vyprávìly, když tu jedna rozmrzele pravila, že ji v krku tlaèí králùv prsten, který v chvatu spolkla, když se pod královským oknem pásla. Tu mladík na nic neèekal, popadla kachnu za krk a bìžel s ní ke kuchaøi. A pravil mu, že kachna je již dosti vypasená a že by se k jídlu už hodila.Kuchaø nebohé zvíøe potìžkal v rukou a s sluhou souhlasil a za par chvil mìl již šastný mladík králùv prsten a mohl svoji nevinu dokázat. Vdìèný král mu za ten nález nabídl výnosné místo u svého dvora, jen a si jeho vìrný služebník vybere. Však mladík, který již dávno toužil po dalekých krajích, si vyžádal jen konì a trochu penìz na cestu. Král mu žádané dal a mladík se vydal na cestu.
Jednoho dne pøijel k rybníku, kde uvidìl tøi ryby, které uvízly v rákosu a po vodì marnì lapaly. Aè se øíká, že ryby nemluví, on pøesto slyšel jejich náøek, že zde musejí tak bídnì bez pomoci zahynouti. Protože však mìl srdce slitovné, sesedl z konì a ryby hodil do vody zpìt. Tu ony sebou ve vodì radostnì mrskaly a o pøekot na nìj volaly, že jeho záchranu mu jednou rady splatí.
Tak jel dál, když tu po nìjaké chvíli uslyšel tenký hlásek. Zaposlouchal se a tu uvidìl v písku u mohou mravenèího krále, jak naøíká a svìtu si stìžuje, na lidi a ty jejich neohrabaná zvíøata s tìžkými kopyty, která dupou, kde si chtìjí a jeho mravenèímu lidu škodu na majetku i životech neustále zpùsobují. Mladík uslyšev ten náøek, pobídl konì a pøešli na postranní cestu a vdìèný mravenèí král pak za ním radostnì volal, že jednou mu jeho dobrý skutek splatí.
Cesta pojednou vedla lesem a tam spatøil krkavèího otce a matku krkavèí, kteøí sedìli u hnízda a své dìti z nìj vyhazovali se zlostným pokøikem ven, do šibenièníkù zatracených jim láli a že více se jíž o nì starat nebudou, že ony sami dìti nehodné budou muset do svìta za obživou. Však nebohá krkavèata ležela pod stromem, tloukla køídly o zem a naøíkala na svùj osud neveselý, nebo jak si mohla shánìt obživu, když létat ještì neumìla? Tu se jich chlapci zželelo, sesedl ze svého konì, vytáhl dýku a zabil ho, a krkavèatùm nabídl.Ta mu radostnì dìkovala a jeho šlechetný skutek oplatit slíbila.
Dále musel mladík už pìšky, putoval dlouho až jednoho dne došel do hlavního mìsta, kde byl hlomoz a srocení lidu pøeveliké, nebo zrovna vešlo ve známost, že královská dcera hledá ženicha, že však kdo se o ni ucházet chce, musí nejprve pøetìžký úkol splnit.a pokud by to snad nedokázal, propadne životem. Mladík, když královskou dcerku spatøil, byl její krásou tak okouzlen, že se o ni rozhodl ucházet. Král jej zavedl k moøi a pøed jeho oèima do vody hodil zlatý prsten, prý a mu jej mladík zpìt pøinese a princezna bude jeho. Smutný hoch zùstal na moøském bøehu a chodil dokola a pøemýšlel, co si poène. Tu najednou uvidìl jak k nìmu plavou ony tøi ryby, které byl kdys vysvobodil, jedna z nich nesla mušli a hodila ji na bøeh. A když ji mladík otevøel, našel v ní králùv zlatý prsten. Pln radosti bìžel za králem a oèekával, že on teï splní svùj slib. Ale pyšná princezna, když slyšela, kdo že zadaný úkol splnil, že ji není rodem roven, pohrdla takovým ženichem a trvala na tom, že mu dá sama úkol nový.
Vyšli spolu na zahradu a ona sama tam rozsypala 10 pytlù prosa do trávy a pak mu posmìšnì pravila, že do rána to musí sesbírat a nesmí ani zrnko chybìt, sic o hlavu pøijde. Mladík si sedl smutnì do trávy, vìdìl, že není v lidských silách takový úkol splnit. A tam sedìl v chmurných myšlenkách na smrt celou noc. Však s prvním ranním paprskem uvidìl vedle sebe stát onìch deset pytlù plných prosa, ani zrníèko nechybìlo. To vdìèný mravenèí král se svými poddanými celou noc pracovali s pílí mravenèí a prosem pytle opìt naplnili. Princezna osobnì se sešla pøesvìdèit a pøekvapenì vidìla, že mladík i druhý úkol splnil.To však její pyšné srdce neobmìkèilo a chladnì mu pravila, že sice již splnil dva úkoly, ale jejím mužem se nestane døív, že jí jablko ze stromu života pøinese.
Mladík však nevìdìl, kde takový strom hledat. Rozhodl se tedy jít kam ho nohy ponesou, tøeba na samý konec svìta, stejnì nemìl žádnou nadìji, že takový úkol splní. Pøešel už tøi království a jednoho dne pøišel do temného lesa, sedl si pod strom a rozhodl se spát. Tu najednou slyšel nìjaký šramot v hnízdì nad hlavou a najednou mu spadlo do rukou zlaté jablko. A dolu k nìmu sletìly tøi mladí krkavci, sedli si na jeho kolena a øekli mu, že oni jsou ti krkavci, kterým on život zachránil, a že teï pøišel èas, aby mu jeho èin splatili, že o jeho putování za jablkem slyšeli a na samý konec svìta pøes moøe pro nìj sami zaletìli a to jablko mu pøinesli.
S radosti se mladík vydal na zpáteèní cestu, a protože jablko ze stromu života je kouzelné, sotva princezna kousek ochutnala, v jejím srdci se probudila láska a oni se pak spolu v nerušeném štìstí dožili vysokého vìku

GRIMMOVÉ WILHELM A JACOB
Bílý had


Dávno již tomu, žil jednou jeden král, jehož moudrost byla známa po celé zemi. Nic mu nezůstalo utajeno, a zdálo se, že nějaké tajemné síly mu nosí zprávy po větru. Ten král měl jeden zvláštní zvyk. Každé poledne, když byla tabule prostřena a byl sám, musel jeden věrný sluha přinést ještě jednu mísu. Ta mísa však byla vždy přikrytá a ani ten sluha sám nevěděl, co je uvnitř, a nevěděl to žádný člověk, neboť král ji otevřel vždy, když byl úplně sám.
Tak to šlo dlouhý čas, až přišel den, kdy sluha opět přinášel mísu a popadla ho taková zvědavost, které nemohl odolat a tak mísu zanesl do své komory. A když byl dveře pečlivě zamknul, zvedl víko a uviděl, že na míse leží bílý had. Při tom pohledu dostal tak neodolatelnou chuť, že jsi kousek pečeně uždibnul a strčil do úst. Sotva se masa dotknul jazykem, proniklo oknem k jeho uším štěbetání tenkých hlásků. Podíval se tedy ven a uviděl vrabčáky, jak jeden s druhým si vyprávějí o překot o tom, co se na poli a v lese viděli. Tu mladík pochopil, že jediné sousto hadího masa mu dodalo schopnost rozumět řeči zvířat.
I událo se jednoho dne, že králi se ztratil krásný prsten a protože onen sluha měl přístup všude, padlo na něj podezření, že on jej vzal. Král si ho předvolal a zlými slovy ho častoval, hřímal na nebohého chlapce, že pokud do rána nebude viník nalezen, bude on za zloděje považován a souzen. Nic nepomohlo, že svou nevinu popíral, s touto hrozbou byl propuštěn. Zmítán strachem a obavami vyšel na dvůr a přemýšlel o tom, že mu pomoci není.
Tu uviděl dvě kachny, jak se cachtají ve vodě, zobáky si čistí peří a spolu rozprávějí. I zaposlouchal se do jejich hovoru, ve kterém si o dobré pastvě vyprávěly, když tu jedna rozmrzele pravila, že ji v krku tlačí králův prsten, který v chvatu spolkla, když se pod královským oknem pásla. Tu ...

  • Libri.it

  • Libri.it